ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2140.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2140/2020-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. XY, ul. XY , se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, proti žalované L. P. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126, o odstranění odtahové digestoře, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 103/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2020, č. j. 28 Co 11/2020-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč k rukám JUDr. Dagmar Říhové, advokátky se sídlem v Příbrami, 28. října 184, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním výrok rozsudku Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 24. 2. 2020, č. j. 28 Co 11/2020-149, jímž změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami (soud prvního stupně) ze dne 12. 9. 2019, č. j. 12 C 103/2019-88, tak, že uložil žalované povinnost odstranit odtahovou digestoř, která se nachází v tam specifikované bytové jednotce, a to v části přesahující zeď ohraničující uvedenou bytovou jednotku do prostoru stoupaček budovy, do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění (zejména ohledně napojení odtahové digestoře) a hodnocení provedeného dokazování, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad a skutkové závěry odpovídají obsahu spisu.
Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že po skutkové stránce posoudil věc odlišně, ačkoliv nezopakoval dokazování, a že rozhodl o jiném nároku, než byl žalován, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezila žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Řízení ostatně namítanými vadami ani netrpí, neboť jeho posouzení věci vychází ze stejných skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně. Navíc protože obsah listiny se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz (listinou) znovu provedl, hodnotit listinné důkazy jinak a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 626/2000). V soudní praxi není rovněž pochyb, že požadavek, aby z žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, nelze vykládat tak, že by byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku, soud může o žalobě rozhodnout tak, že použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal (viz např. dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003). Z žaloby bylo zřejmé, čeho se žalobce domáhá, dostatečně určitě a srozumitelně označil povinnost, která měla být žalované uložena. Odvolací soud při formulaci výroku svého rozhodnutí z žalobních tvrzení vycházel a napadeným výrokem nerozhodl o jiném nároku, než kterého se žalobce domáhal.
Dovolatelka tak nevznáší žádnou právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu