ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2300.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2300/2020-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně MetLife Europe d.a.c. , se sídlem v Dublinu 2, 20 on Hatch, Hatch Street Lower, Irská republika, reg. č. 415123, jednající MetLife Europe d.a.c., pobočkou pro Českou republiku, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, IČO 03926206, proti žalované Euro Project ALFA s.r.o., člen koncernu , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 224/20, IČO 26731410, zastoupené Mgr. Petrem Galou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o zaplacení 5.850 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 208/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2020, č. j. 19 Co 374/2019-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 19. 2. 2020, č. j. 19 Co 374/2019-91, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 11. 9. 2019, č. j. 17 C 208/2017-63, jímž jí uložil zaplatit žalobkyni částku 5.850 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5.850 EUR od 11. 7. 2017 do zaplacení a náklady řízení ve výši 10.546 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba zdůraznit, že dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (namítá nesprávnost skutkových zjištění ohledně doručení výpovědi z nájmu a stavu prostor při jejich předání, nesouhlasí ani s hodnocením provedeného dokazování soudem), uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují žádný nesoulad a odpovídají obsahu spisu.
Námitkou, že soudy bez odůvodnění pominuly důkazy, které navrhovala, a neprovedly je, vytýká dovolatelka odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, a uplatňuje tak rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.). Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly všechny důkazy významné pro právní posouzení věci a svůj postup při dokazování řádně odůvodnily.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu zpochybnila dovolatelka správnost výkladu právního jednání (v tomto případě elektronickou formou) učiněného odvolacím soudem. Pro tuto otázku však dovolání není přípustné, neboť odvolací soud ji posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Současná právní úprava (účinná od 1. 1. 2014) klade důraz na skutečnou vůli jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení §556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, rozsudek téhož soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Okolnost, zda právní jednání bylo učiněno „na papíře“ či elektronicky, je při výkladu projevu vůle nevýznamná.
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 11. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu