ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.236.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 236/2020-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně REOL Financial s.r.o. , se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, Nová Ulice, IČO 25952552, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, proti žalované I. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 116/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2019, č. j. 71 Co 384/2018-98, a o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. května 2018, č. j. 10 C 116/2017-51, takto:
I. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2019, č. j. 71 Co 384/2018-98, se odmítá .
II. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. května 2018, č. j. 10 C 116/2017-51, se zastavuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 800 Kč , k rukám Mgr. Jiřího Kňávy, advokáta se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 5. 2018, č. j. 10 C 116/2017-51, uložil žalované povinnost vyklidit pozemek p. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: XY, č. p. XY, rodinný dům, dále pozemek p. č. XY – zahrada a dále pozemek p. č. XY – zahrada, vše zapsáno na LV XY pro obec a katastrální území XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. 71 Co 384/2018-98, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil vyjma lhůty k vyklizení, kterou změnil tak, že ji stanovil v délce 3 měsíců od právní moci rozsudku odvolacího soudu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2019, č. j. 71 Co 384/2018-98, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Žalovaná napadla dovoláním výslovně také rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 5. 2018, č. j. 10 C 116/2017-51. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí
V Brně dne 11. 5. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu