ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.271.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 271/2020-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně SMalyavski s. r. o., se sídlem v Praze 5, Hlubočepy, Silurská 1175/6A, IČO 27396096, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 47/73, proti žalovanému M. C., narozenému XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Petrem Harmachem, advokátem se sídlem v Praze, Jednořadá 1051/53, o zaplacení částky 81 864,58 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 370 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 185/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. října 2019, č. j. 47 Co 121/2019-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 196,80 Kč k rukám Mgr. Ing. Ondřeje Blahy, advokáta se sídlem v Praze, Sokolovská 47/73, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 47 Co 121/2019-129, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 4. 2019, č. j. 9 C 185/2018-87, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 81 864,59 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení i vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 370 700 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které (podle jeho obsahu) směřuje do té části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 370 000 Kč s příslušenstvím.
Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť v něm schází vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Tvrzení dovolatele, že v dovolání „uvedené právní otázky měly být posouzeny jinak“, významově neodpovídá smyslu §237 o. s. ř. Kritérium, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“, míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se – vzhledem k použité formulaci – snad mylně domníval dovolatel), nýbrž od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí. Z dovolání tak musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tomuto požadavku dovolatel nedostál. Pouhý nesouhlas s právním posouzením otázky aplikace korektivu dobrých mravů (§2 odst. 3 a §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) či moderace pokuty za nedoručení vyúčtování (§13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, §2051 o. z.) provedeným odvolacím soudem není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Nesouhlasí-li dovolatel s hodnocením provedených důkazů, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2020
Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu