ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.281.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 281/2020-644
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci dědictví po B. O. , zemřelého 2. srpna 2011, posledně bytem XY, za účasti 1) M. O. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUD. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Vítězná 3334/7, 2) M. O. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, a 3) D. O. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 30 D 613/2011, o dovolání účastníků 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2019, č. j. 10 Co 987/2018-586, takto:
Dovolání M. O. a D. O. se odmítají .
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) v pořadí druhým usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. 30 D 613/2011-505, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 9. 2018, č. j. 30 D 613/2011-536, určil obvyklou cenu společného jmění manželů částkou 387 386,60 Kč (výrok I.), určil, které věci ze společného jmění manželů náleží do vlastnictví manželky zůstavitele M. O. (výrok II.) a které věci ze společného jmění manželů patří do dědictví po B. O. (výrok III.).
K odvolání M. O. Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 6. 2019, č. j. 10 Co 987/2018-586, změnil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II. a III., tak, že určil (částečně odlišně), které věci ze společného jmění manželů náleží do vlastnictví manželky zůstavitele M. O. a které věci ze společného jmění manželů patří do dědictví po B. O.; současně zastavil odvolací řízení ve vztahu k výroku I. usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání účastníků 2) a 3) Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu, kterou dovolatelé včas neodstranili (§241b odst. 3 o. s. ř.), pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází. Domáhají-li se dovolatelé revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatelů přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 5. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu