ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.287.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 287/2020-702
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 0006458, zastoupené JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze 5, U hrušky 63/8, proti žalované I. N. , s místem podnikání XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, o 556.449 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 EC 74/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 68 Co 375/2018-589, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 4. 6. 2018, č. j. 25 EC 74/2011-550, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 197.546 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 363.774 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a částku 192.675 Kč (výrok III.), zamítl žalobu ohledně další částky 75.050 Kč (výrok IV.), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky V. až VII.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 11. 2018, č. j. 68 Co 375/2018-589, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených vyhovujících výrocích o věci samé (výroky II. a III.) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu (výroky VI. a VII.) a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok V.) jej změnil tak, že jejich výše činí 16.377,80 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je nezbytné, aby dovolatel v dovolání formuloval právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolatelka však žádnou právní otázku nevymezila a právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (polemikou o výši bezdůvodného obohacení stanoveného posudkem Česká znalecká, a.s., ze dne 15. 12. 2017, č. 5242-12-2017, poukazem na posudek ze dne 7. 4. 2018 č. 4694-068/18, vypracovaný Ing. Pavlem Huškem) a napadá i způsob provedení dokazování a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a jeho skutkové závěry nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, z jakých důkazů a skutečností jimi prokázaných při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel, odvolací soud se s jeho hodnocením důkazů ztotožnil a jeho skutkové závěry převzal. Soudy rovněž důkladně zdůvodnily, proč vycházely ze znaleckého posudku Česká znalecká, a.s., ze dne 15. 12. 2017, č. 5242-12-2017, a nikoliv z posudku zpracovaného Ing. Pavlem Huškem.
Ani vytýkané vady řízení nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud nepřehlédl, ani sdělení dovolatelky, že rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu. Napadá-li dovolatelka tedy rovněž i výroky o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by dovolání ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu