ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3032.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3032/2020-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce M. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miroslavem Píštěkem, advokátem se sídlem ve Šternberku, náměstí Svobody 1404/1, proti žalovanému J. M. , narozenému XY, bytem XY, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 148/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. dubna 2020, č. j. 69 Co 95/2020-105, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 25 C 148/2019-88, zamítl návrh žalovaného podaný u soudu prvního stupně dne 12. 12. 2019 na určení neúčinnosti doručení žaloby ve věci neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 6. 6. 2019, písemností a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2019, č. j. 25 C 148/2019-35.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) usnesením dne 22. 4. 2020, č. j. 69 Co 95/2020-105, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Zmiňuje-li žalovaný v dovolání mimoděk „ustálenou rozhodovací praxi“, konkrétně rozhodnutí, které bylo „publikováno ve sbírce rozhodnutí a stanovisek soudů ČR pod č. 23, ročník 1994“, pravděpodobně míří na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 1993, sp. zn. 6A 35/92, které se však na zde souzenou věc nevztahuje, a navíc se žalovaný jeho prostřednictvím snaží podpořit svoji námitku, že mu byla „odňata možnost jednat před soudem“.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu