ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3039.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3039/2020-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Burčkem, advokátem se sídlem v Praze, V potočkách 1537/8, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek bl. XY č.p. XY ulice XY, se sídlem XY č.p. XY bl. XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Věrou Valnou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 521, o zaplacení 418.600 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 152/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. října 2019, č. j. 8 Co 208/2019-235, ve znění usnesení ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 8 Co 208/2019-252, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.280 Kč k rukám JUDr. Věry Valné, advokátky se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 521, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 16 C 152/2017-159, zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky 76.700 Kč představující pokutu za období 7. 2. 2015 – 14. 3. 2017 za nesplnění povinnosti doručit mu vyúčtování služeb za rok 2013 (výrok I.), částky 76.700 Kč představující pokutu za stejné období za nesplnění povinnosti doložit mu na jeho žádost náklady na služby za rok 2013 (výrok II.), částky 76.700 Kč představující pokutu za totéž období za nesplnění povinnosti umožnit mu pořízení kopií z podkladů (výrok III.), částky 68.400 Kč představující pokutu za období 1. 5. 2015 – 14. 3. 2017 za nesplnění povinnosti doručit mu vyúčtování služeb za rok 2014 (výrok IV.), částky 65.300 Kč představující pokutu za období 1. 6. 2015 – 14. 3. 2017 za nesplnění povinnosti umožnit mu nahlédnout do podkladů pro vyúčtování za rok 2014 (výrok V.), částky 65.300 Kč představující pokutu za období 1. 6. 2015 – 14. 3. 2017 za nesplnění povinnosti umožnit mu pořídit si kopie z podkladů (výrok VI.) a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 8 Co 208/2019-235, ve znění usnesení ze dne 18. 11. 2019, č. j. 8 Co 208/2019-252, změnil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. a III. v části týkající se zaplacení částky 10.500 Kč za období od 7. 2. 2015 do 13. 3. 2015 představující pokuty za nesplnění povinnosti doručit vyúčtování služeb za rok 2013, doložit žalobci na jeho žádost náklady na služby za rok 2013 a umožnit žalobci pořízení kopií z podkladů za rok 2013 tak, že v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Dovolatelem zpochybněné závěry odvolacího soudu, že na pokuty uložené pro nesplnění povinnosti podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), lze uplatnit ustanovení §2051 a 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a že soud může snížit na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, jsou v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020, ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020), od níž není důvod se odchýlit.
Ustanovení §13 zákona č. 67/2013 Sb. upravuje pokutu za prodlení s nepeněžitými plněními, které pro poskytovatele a příjemce plnění souvisejících s užíváním bytů a nebytových prostorů (služeb) vyplývají z tohoto zákona, a jde o jeden z případů pokuty stanovené pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (§2052 o. z.). Proto i na pokutu podle §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. je nutno použít obecná ustanovení o smluvní pokutě obsažená v §§2048 - 2051 o. z. a vykládat je s přihlédnutím k účelu tohoto institutu. Věřitel tedy může (není-li stanoveno jinak) penále požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda (§2048 o. z.), zaplacení penále nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh (§2049 o. z.), věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti, k němuž se penále vztahuje (§2050 o. z.) a za použití ustanovení §2052 o. z. lze nepřiměřeně vysokou pokutu (na návrh dlužníka) rovněž snížit (§2051 o. z.).
Povinnost platit pokutu z prodlení však nevznikne „automaticky“ při každém prodlení s nepeněžitým plněním stanoveným zákonem č. 67/2013 Sb. Zákon totiž zároveň zakotvil výjimky z uvedené platební povinnosti. Poskytovatel či příjemce služeb, který nesplnil včas svoji povinnost upravenou zákonem č. 67/2013 Sb., se zprostí povinnosti platit druhé straně pokutu z prodlení (povinnost platit pokutu z prodlení mu nevznikne), jestliže prokáže, že 1) by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo 2) k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020). Jestliže se žalobce (příjemce služeb) na adrese, kterou sdělil žalovanému (poskytovateli služeb), několik let nezdržuje, poštu zde nepřebírá a současně odmítá žalovanému sdělit, na jakou adresu mu má doručovat, zavinil, že mu vyúčtování služeb nemohlo být doručeno.
Výjimka aplikovatelná v případě, že „by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat“, pak řadí tuto část ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., mezi právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Současně není pochyb ani o tom, že výjimky normované tímto ustanovením zahrnují – vzhledem k jejich převážně „spravedlnostní“ povaze – v zásadě shodná hlediska pro určení hypotézy aplikované právní normy, jaká obsahuje i skutková podstata zákazu zneužití práva podle §8 o. z., případně skutková podstata zákonem (§6 odst. 2 o. z.) výslovně vyjádřené zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu (viz rozsudek sp. zn. 26 Cdo 1105/2020). Odvolací soud svůj závěr o tom, že pokutu nelze pro rozpor s dobrými mravy žalobci (který se sám vůči žalovanému chová nepoctivě) přiznat, podložil důkladnými skutkovými zjištěními a přesvědčivě odůvodnil, že zákonem stanovené výjimky z povinnosti platit pokutu z prodlení byly naplněny.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu