ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3045.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3045/2019-716
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně M. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátkem se sídlem v Praze 2, Rumunská 21/29, proti žalovanému S. J., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Malým Mýtem 615/4, o zajištění přiměřeného náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 23/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2019, č. j. 23 Co 62/2019-687, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 270,50 Kč k rukám Mgr. Petra Brože, advokáta se sídlem v Praze 4,
Nad Malým Mýtem 615/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (nájemkyně bytu v domě č. p. XY v obci XY) se na tehdejším vlastníkovi a pronajímateli bytu obci XY domáhala provedení opravy pronajatého bytu po povodni (dále jen „Byt“), zaplacení náhrady škody ve výši 10 000 Kč a zajištění přiměřeného náhradního bytu do doby, než bude Byt znovu uveden do stavu způsobilého k užívání.
Okresní soud v Berouně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 8. 2003, č. j. 6 C 23/2003-86, uložil žalované obci XY provést opravu domu č. p. XY v obci XY (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 9 000 Kč (výrok II.), zamítl žalobu o zajištění přiměřeného náhradního bytu do doby, než bude Byt po opravách obyvatelný (výrok III.), a o zaplacení dalších 1 000 Kč (výrok V.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 4. 5. 2004, č. j. 23 Co 134/2004-110, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených vyhovujících výrocích I. a II. a ve výroku IV. o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zamítavé výroky III. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny.
Podáním ze dne 9. 9. 2004 žalobkyně navrhla, aby do řízení v části týkající se provedení opravy Bytu vstoupil žalovaný S. J., neboť se na základě kupní smlouvy uzavřené s obcí XY dne 22. 5. 2003 stal vlastníkem domu č. p. XY v obci XY. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2005, č. j. 6 C 23/2003-122, a to v části týkající se provedení opravy Bytu, bylo rozhodnuto o vstupu žalovaného do řízení ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř.
Po změnách žaloby (provedených podáními ze dne 22. 5. 2006 a ze dne 24. 6. 2009) se pak žalobkyně se souhlasem soudu na žalované 1) obci XY domáhala zaplacení 27 510 Kč a na žalovaném 2) S. J. zaplacení 336 934 Kč a provedení opravy Bytu.
Rozsudkem ze dne 1. 7. 2009, č. j. 6 C 23/2003-526, soud prvního stupně uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni 26 190 Kč (výrok I.) a žalovanému 2) zaplatit žalobkyni 336 934 Kč (výrok II.) a zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt (výrok III.), zamítl žalobu o provedení opravy Bytu (výrok IV.), rozhodl o soudním poplatku (výrok V.) a o nákladech řízení účastníků (výroky VI., VII.).
Usnesením ze dne 15. 10. 2009, č. j. 23 Co 430/2009-547, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o nákladech řízení VI. a VII. Výroky I. až V. nebyly odvoláním napadeny.
Usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 C 23/2003-603, soud prvního stupně vyhověl žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní a zrušil výrok III. rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 7. 2009, č. j. 6 C 23/2003-526, kterým byla žalovanému uložena povinnost zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt. Zjistil, že na návrh žalobkyně (oprávněné) byla k vymožení uvedené povinnosti nařízena exekuce (pod sp. zn. 11 EXE 92/2010), která však byla následně zastavena s odůvodněním, že exekuční titul je nevykonatelný. Dospěl proto k závěru, že je naplněn důvod zmatečnosti podle §229 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Poté věc dále projednal a rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, č. j. 6 C 23/2003-659, nahradil výrok III. rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 7. 2009,
č. j. 6 C 23/2003-526, tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt, a to k původnímu bytu o velikosti 3+1, druhé kategorie, který se nacházel v přízemí budovy č. p. XY v obci XY. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného v původním řízení, že Byt, jehož nájemkyní byla žalobkyně a který užívala až do povodní v roce 2002, se v domě (v důsledku stavebních úprav) již nenachází a dovodil, že předmět nájmu zanikl ve smyslu ustanovení §680 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2006,
sp. zn. 26 Cdo 2686/2005, uzavřel, že zanikl-li předmět nájmu, nemá pronajímatel povinnost zajistit nájemci přiměřený náhradní byt, neboť takováto povinnost z předpisů hmotného práva nevyplývá (§712 obč. zák.).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 28. 3. 2019, č. j. 23 Co 62/2019-687, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků před vyslovením zmatečnosti (výrok II.), o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost a následujícího řízení před soudem prvního stupně (výrok III.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.). Dovodil, že o požadavku žalobkyně na zajištění přiměřeného náhradního bytu již bylo rozhodnuto výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 8. 2003, č. j. 6 C 23/2003-86, kterým byla žaloba v této části zamítnuta. Tento výrok nabyl právní moci dne 16. 12. 2003. Žalovaný sice v té době nebyl účastníkem řízení, jako nový vlastník domu, v němž se Byt nacházel, je však právním nástupcem původního pronajímatele Bytu obce XY, a zmíněný rozsudek proto vytváří překážku věci rozhodnuté ve smyslu ustanovení §159a odst. 4 o. s. ř. bránící novému projednání věci. Jestliže soud prvního stupně o uvedeném požadavku žalobkyně znovu rozhodl rozsudkem ze dne 1. 7. 2009, č. j. 6 C 23/2003-526, zatížil řízení (novou) zmatečnostní vadou, a je tudíž namístě postup podle §219a odst. 1 a) a §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že napadené rozhodnutí je v rozporu judikaturou dovolacího soudu, např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, nebo s usneseními ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3823/2009, či ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000. Nesouhlasila s tím, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené, neboť v době, kdy Okresní soud v Berouně rozhodoval rozsudkem ze dne 19. 8. 2003, č. j. 6 C 23/2003-86, žalovaný nebyl účastníkem řízení, tím se stal až právní moci usnesení ze dne 6. 1. 2005, č. j. 6 C 23/2003-122. Navíc v mezidobí došlo ke změnám v dispozici předmětného domu a ve způsobu jeho užívání, takže ke dni vyhlášení rozsudku ze dne 1. 7. 2009, č. j. 6 C 23/2003-526, již Byt neexistoval, a soud prvního stupně tak rozhodoval na základě jiné skutkové situace. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť dovoláním zpochybněnou otázku nedostatku podmínek řízení odvolací soud posoudil v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích v minulosti dovodil, že překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014,
sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod č. 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3967/2011).
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 8. 2003, č. j. 6 C 23/2003-86, byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná obec XY zajistila žalobkyni přiměřený náhradní byt do doby, než bude Byt po opravách obyvatelný (výrok III. rozsudku). Vycházel z toho, že žalobkyni svědčí nájemní právo k Bytu, jehož pronajímatelem je žalovaná, a že Byt je po povodni v roce 2002 neobyvatelný. Rozhodoval o požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zajistila přiměřený náhradní byt do té doby, než splní své povinnosti pronajímatelky a zajistí, aby Byt byl ve stavu způsobilém k řádnému užívání.
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 10. 2018, č. j. 6 C 23/2003-659, byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný S. J. zajistil žalobkyni přiměřený náhradní byt, a to k původnímu bytu o velikosti 3+1, druhé kategorie, který se nacházel v přízemí budovy č. p. XY v obci XY. Oproti předchozímu řízení rozhodoval v situaci, kdy v důsledku stavebních úprav, které byly v domě provedeny, Byt již neexistoval, a proto došlo k zániku nájemního vztahu. Zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že za daného skutkového stavu takováto povinnost pro žalovaného z předpisů hmotného práva nevyplývá (§712 obč. zák.). I když žalovaný jako nový vlastník domu č. p. XY v obci XY vstoupil do právního postavení původní pronajímatelky obce XY (srov. §680 odst. 2 obč. zák.), nejde o stejnou věc, neboť nárok žalobkyně neplyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení a není vymezen stejným žalobním petitem (není časově omezen). Nejedná se tak o věc totožnou ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř.
V projednávané věci se však odvolací soud nezabýval tím, zda byla splněna podmínka řízení (§103 o. s. ř.) spočívající v existenci návrhu na zahájení řízení
(§79 odst. 1 o. s. ř.). Po změnách žaloby (provedených podáními ze dne 22. 5. 2006 a ze dne 24. 6. 2009) se totiž žalobkyně na žalovaném S. J. domáhala zaplacení 336 934 Kč a provedení opravy Bytu, zajištění náhradního bytu po něm nepožadovala. Jiná změna žaloby soudem připuštěna nebyla. Vzhledem k tomu, že nešlo o žádný z případů, v nichž soud mohl řízení zahájit i bez návrhu (srov. §81 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013), je nedostatek návrhu na zahájení řízení neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; jestliže takové řízení probíhá, soud je musí v kterémkoli jeho stádiu zastavit (§104 odst. 1 o. s. ř.). Řízení proto mělo být zastaveno z toho důvodu, že ve věci nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba (srov. např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 1968, sp. zn. 6 Co 764/67, uveřejněné pod číslem 90/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 1. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu