ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3186.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3186/2020-402
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci navrhovatele J. B. , narozeného XY, bytem XY, adresou pro doručování XY, za účasti Bytového družstva XY, družstva v likvidaci , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská třída 896/5, o určení neplatnosti prohlášení vlastníka budovy o vymezení bytových jednotek a neplatnosti navazujících právních úkonů o vymezení bytových jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 112/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2020, č. j. 11 Cmo 60/2017-367, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 3. 2020, č. j. 11 Cmo 60/2017-367, ukončil podle §94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, účast (tam specifikovaných) účastníků 2) - 50), kteří jsou vlastníky jednotek (dříve členové družstva), v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 112/2011 o určení neplatnosti prohlášení vlastníka budovy o vymezení bytových jednotek a neplatnosti navazujících právních úkonů o vymezení bytových jednotek.
Nejvyšší soud dovolání navrhovatele odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu, v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu