ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3229.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3229/2019-503
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Boheminium Mariánské Lázně s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, IČO 49550594, zastoupené JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti žalovanému R. M. , narozenému XY, adresa pro doručování: XY, zastoupenému Mgr. Jaromírem Dvořákem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Hlavní třída 267/27, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 264/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. června 2019, č. j. 18 Co 101/2019-475, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2.178 Kč k rukám JUDr. Ladislava Jiráska, advokáta se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 6. 2019, č. j. 18 Co 101/2019-475, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu (soud prvního stupně) ze dne 31. 12. 2018, č. j. 9 C 264/2015-439 (poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 27. 10. 2016, č. j. 9 C 264/2015-200, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 7. 2017, č. j. 18 Co 215/2017-280, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), kterým uložil žalovanému do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit stavební pozemek p. č. XY včetně objektu č. p. XY, který je součástí tohoto pozemku, zapsaného v katastru nemovitostí pro k. ú. XY na LV č. XY, a zaplatit náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud se otázkou dobré víry zabýval ve svých rozhodnutích opakovaně (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000), stejně jako otázkou aplikace ustanovení §2238 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (rozsudek ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1236/2015).
Uživatel bytu může být považován za řádného nájemce ve smyslu §2238 o. z. jen tehdy, jestliže byt užíval alespoň tři roky v dobré víře, že je jeho nájemcem, a zároveň jeho dobrá víra trvala k 1. 1. 2014. Ačkoliv žalovaný v průběhu řízení před soudy obou stupňů ani netvrdil, že by byl k 1. 1. 2014 v dobré víře, že je nájemcem předmětného bytu, je ze skutkových zjištění (z nichž musel dovolací soud vycházet) zřejmé, že s ohledem na okolnosti, za nichž začal předmětný byt užívat (v nemovitosti, jež měl pronajatou, v roce 1995 se souhlasem tehdejšího vlastníka vybudoval byt vlastními náklady) a v jeho užívání nadále pokračoval (a to i poté, co se v roce 2011 nájemkyní nemovitosti stala žalobkyně, která nějakou dobu jeho užívání bytu tolerovala, posléze ho však vyzvala k vyklizení), nemohl být v dobré víře, že ho užívá jako nájemce, a nebyly tudíž splněny podmínky stanovené v §2238 o. z.
Pouhé užívání bytu se souhlasem vlastníka nemovitosti a placení úhrad za jeho užívání nepostačuje k tomu, aby mohl být žalovaný považován za řádného nájemce bytu ve smyslu §2238 o. z. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017). Ostatně i sám žalovaný vycházel z toho, že byt užíval se souhlasem vlastníka, popř. nájemce nemovitosti, netvrdil, že by s ním byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu. Závěr odvolacího soudu, že dovolatel užívá byt bez právního důvodu, je tudíž v souladu s citovanou judikaturou, a ani absence výslovného posouzení věci podle §2238 o. z. na tom nemůže – z výše uvedených důvodů – nic změnit.
Zpochybňuje-li dovolatel právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 2. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu