ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3637.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3637/2019-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) J. Z. , narozeného XY, bytem XY, b) V. H. , narozeného XY, bytem XY, a c) P. Z. , narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, proti žalované Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd, s.r.o. , se sídlem v Kutné Hoře, Barborská 52, IČO 27072622, zastoupené Mgr. Janem Šmídem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o zaplacení 549.852 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 9 C 27/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2019, č. j. 22 Co 134/2019-151, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 22. 7. 2019, č. j. 22 Co 134/2019-151, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře (soud prvního stupně) ze dne 3. 4. 2019, č. j. 9 C 27/2018-119, jímž rozhodl, že na straně žalobce bude v řízení pokračováno se společností ZORETTI s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Chodově, Dunovského 973/31, IČO 29049351.
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť otázku, zda návrh žalobce na singulární sukcesi podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). Aby soud mohl ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř. uzavřít, že návrh žalobce na procesní nástupnictví podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby se pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů - musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a že proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (zejména podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř.), a současně musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svou případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Těmito kritérii se odvolací soud zabýval a odůvodnil, proč má za to, že splněna nebyla, a jeho závěry odpovídají i obsahu spisu.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně), že jí nebyl doručen návrh na procesní nástupnictví k vyjádření a řízení proto trpí vadou a že jí postupem soudu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 1. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu