ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3774.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3774/2019-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové, v právní věci žalobkyně E. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, proti žalovanému Bytovému družstvu XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému Mgr. Ludvíkem Novotným, advokátem se sídlem v Letohradu, Václavské náměstí 76, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 34/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č. j. 29 Co 170/2019-351, ve znění usnesení ze dne 31. května 2019, č. j. 29 Co 170/2019-355, a ze dne 21. srpna 2019, č. j. 29 Co 170/2019-361, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, č. j. 29 Co 170/2019-351, ve znění usnesení ze dne 31. 5. 2019, č. j. 29 Co 170/2019-355, a ze dne 21. 8. 2019, č. j. 29 Co 170/2019-361, změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 1. 11. 2018, č. j. 23 C 34/2016-221, tak , že určil, že výpověď z nájmu družstevního bytu XY nacházejícího se v přízemí domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY k. ú. XY, obec XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY, sepsaná žalovaným dne 1. 12. 2015 a doručená žalobkyni 18. 12. 2015 (dále jen „Výpověď), není oprávněná, a je tedy neplatná a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 37.268 Kč a dále soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.
Dovolání žalovaného není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku (ne)platnosti Výpovědi pro možný rozpor s dobrými mravy (§580, 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) v konečném důsledku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Lze přisvědčit dovolateli, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1727/2018) nejsou při posouzení (ne)platnosti výpovědi z nájmu bytu právně významné okolnosti, které nastaly po doručení výpovědi. Odvolací soud proto neměl při své úvaze, zda je Výpověď v rozporu s dobrými mravy, přihlížet k tomu, že žalobkyně dluh na nájemném po jejím doručení uhradila. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti Výpovědi pro rozpor s dobrými mravy však není založen jen na této skutečnosti. Odvolací soud zvažoval i jiné okolnosti, přihlédl k poměrům jak na straně žalobkyně (nájemkyně), tak na straně žalovaného (pronajímatele), a dospěl k závěru, že v době bezprostředně předcházející vzniku dluhu vedoucího k Výpovědi nebyl zdravotní stav žalobkyně dobrý a její rodinná situace byla mimořádně tíživá, jednalo se o mimořádnou situaci a Výpověď posoudil jako právní jednání učiněné v rozporu s dobrými mravy. Jeho úvaha přitom (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená (a jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit – viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že při zjišťování okolností rozhodných pro posouzení věci z hlediska dobrých mravů (§580, 588 o. z.) učinil jiná skutková zjištění než soud prvního stupně, aniž zopakoval důkazy, případně přihlédl k důkazům, které sice soud prvního stupně provedl, ale neučinil z nich žádné zjištění, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť mu tím vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení (i kdyby byly dány) přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Ostatně, protože se obsah listiny opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění, může odvolací soud, aniž důkaz (listinou) znovu provedl, hodnotit listinné důkazy jinak a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 626/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 997, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009).
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) o. s. ř. Proti výroku o náhradě nákladů řízení (ve znění opravného usnesení podle §164 o. s. ř.) není přípustné dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu