ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.4294.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 4294/2019-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce České fotbalové unie 1910, z. s., se sídlem v Praze, Uhříněvsi, Zlenická 1295/70, IČO 26561972, zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 238/85, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 853/12, o určení neplatnosti smlouvy o budoucí nájemní smlouvě a nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 100/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2019, č. j. 15 Co 142/2019-184, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 28 C 100/2017-127, ve výroku I. zamítl žalobu o určení, že je neplatná smlouva o smlouvě budoucí nájemní č. SOB 83/01/024484/2016 ze dne 13. února 2017 uzavřená mezi žalovaným a Bohemians Praha 1905, a.s., IČO 27232140, se sídlem Vršovická 1489/31, Praha 10, ve výroku II. zamítl žalobu o určení, že je neplatná smlouva nájemní č. NAP/35/04/003564/2018 ze dne 16. března 2018 uzavřená mezi žalovaným a Bohemians Praha 1905, a.s., IČO 27232140, se sídlem Vršovická 1489/31, Praha 10 (dále jen „Smlouvy“) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. června 2019, č. j. 15 Co 142/2019-184, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o věci samé potvrdil a ve výroku III. o nákladech řízení jej změnil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobce není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř."
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že nelze určit (ve smyslu ustanovení §80 o. s. ř.) neplatnost Smluv, neboť se řízení neúčastní všichni, kteří je uzavřeli, případně jejich právní nástupci, v daném případě Bohemians Praha 1905, a.s. (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. února 1988, sp. zn. 3 Cz 61/87, uveřejněný v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, číslo 2, ročník 1988, pod číslem 36, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2002, uveřejněný pod číslem 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti uvedenému závěru dovolatel nebrojí, vytýká však odvolacímu soudu, že se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť jej v tomto směru nepoučil. Judikatura Nejvyššího soudu je ale naopak ustálena v názoru, že poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu §5 o. s. ř., ani ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009). Nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné. Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016). Dovoláním zpochybněnou otázku rozsahu poučovací povinnosti tak odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Vychází-li právní posouzení učiněné odvolacím soudem ze závěru, že řízení se neúčastní všichni, kteří Smlouvy uzavřeli, pak je zřejmé, že na řešení dalších otázek – odmítnutí důkazních návrhů, poučení o důkazním břemeni, děleného důkazního břemene, povinnosti veřejnoprávní korporace označit a archivovat své úřední akty a způsobu podpory sportu obcí při výkonu samostatné působnosti – které žalobce formuloval v dovolání a k nimž vztáhl vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání, rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovolání podává proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, tedy i proti výroku o nákladech řízení. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat proto, že v daném případě jde o spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalovaného, jenž je statutárním městem a lze u něj presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu