ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.4320.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 4320/2019-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně BEVI Praha spol. s r. o. , se sídlem v Praze 5, Braunova 2535/4, IČO 25674536, zastoupené Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/2, za účasti vedlejšího účastníka Asociace provozovatelů parkovišť na území hl.m. Prahy, z. s. , se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Malešická 2679/49, IČO 75041936, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V celnici 1040/5, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 189/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2019, č. j. 20 Co 258/2019-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč k rukám JUDr. Petry Buzkové, advokátky se sídlem v Praze 1, V Celnici 1040/5 do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalobkyně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 10. 10. 2019, č. j. 20 Co 258/2019-109, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 5. 2019, č. j. 13 C 189/2018-70, jímž zamítl žalobu na určení, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 8. 11. 2017 (dále též jen „Výpověď) je neoprávněná a neplatná, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že žaloba na určení neoprávněnosti (neplatnosti) Výpovědi není důvodná, je v konečném důsledku v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019 (týkajícím se skutkově obdobné věci), formuloval a odůvodnil závěr, že smlouva o nájmu části pozemní komunikace (parkoviště) uzavřená do 31. 12. 2013 za účelem provozování veřejného střeženého parkoviště pro osobní automobily (o niž se jednalo i v projednávané věci) nemá znaky pachtu a po 1. 1. 2014 se ve smyslu §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posuzuje jako smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§2302 a násl. o. z.). Jestliže si strany takové smlouvy sjednaly možnost vypovědět ji v tříměsíční výpovědní době (v souladu s ustanovením §678 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), je třeba na toto ujednání po změně právní úpravy nahlížet jako na ujednání, jímž se odchýlily od dispozitivní úpravy §2312 o. z. Dohodly-li se na možnosti výpovědi bez uvedení důvodu, výpověď nemusela obsahovat žádný výpovědní důvod ani žádné zvláštní náležitosti.
V projednávané věci účastníci uzavřeli dne 1. 10. 1999 (ve znění dodatku ze dne 17. 5. 2005) smlouvu o pronájmu části pozemní komunikace (parkoviště) – dále jen „Smlouva“, jež obsahovala i ujednání o možnosti vypovědět ji ve tříměsíční výpovědní době bez uvedení důvodu. Žalovaný v souladu s tímto ujednáním dal žalobkyni Výpověď, uvedl v ní, jaký nájemní vztah je vypovídán a jaká je výpovědní doba. Odvolací soud sice nesprávně posoudil Smlouvu jako smlouvu pachtovní a uzavřel, že – vzhledem k tomu, že je třeba postupovat podle právní úpravy do 31. 12. 2013 – se žalobkyně nemůže domáhat přezkumu oprávněnosti výpovědi podle §2314 o. z., přičemž naléhavý právní zájem na požadovaném určení neshledal, přesto je jeho závěr o nedůvodnosti žaloby na určení neoprávněnosti (neplatnosti) Výpovědi v konečném důsledku věcně správný. Výpověď je totiž třeba považovat za platnou - byla dána v souladu s ujednáním ve Smlouvě, je z ní zřejmé, jaký nájem je vypovídán, jakož i trvání výpovědní doby, a žádné zvláštní náležitosti vyžadovány nejsou - žaloba na určení její neoprávněnosti proto není důvodná.
Námitkami, jimiž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nedostatky odůvodnění rozhodnutí, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237–238a o. s. ř.). Namítanou vadou ostatně řízení netrpí, neboť rozsudek odvolacího soudu splňuje náležitosti stanovené §157 odst. 1, 2 o. s. ř., odvolací soud své právní závěry dostatečně odůvodnil.
Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 5. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu