Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.01.2020, sp. zn. 26 Cdo 45/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.45.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.45.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 45/2020-174 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, proti žalovanému P. R. , narozenému XY, bytem XY, o 46 605 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 56/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2019, č. j. 26 Co 17/2019-163, takto: I. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 26 Co 17/2019-163, se odmítá . II. Řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 11. 2018, č. j. 6 C 56/2016-154, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) : Okresní soud v Nymburce (soud prvního stupně) usnesením ze dne 1. 11. 2018, č. j. 6 C 56/2016-154, zastavil řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 24 Co 83/2017-91, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 1. 2017, č. j. 6 C 56/2016-80 (výrok I.), zastavil řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, č. j. 24 Co 215/2017-108, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 4. 2017, č. j. 6 C 56/2016-98 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 26 Co 17/2019-163, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které bylo doručeno odvolacímu soudu dne 15. 7. 2019 (viz č. l. 170). Podle §240 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle §240 odst. 3 věty první o. s. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Napadené usnesení odvolacího soudu bylo žalovanému doručeno dne 23. 4. 2019 (§49 odst. 4 o. s. ř.) - viz doručenka na č. l. 164. Za této situace bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. pondělí 24. 6. 2019, neboť datum 23. 6. 2019 připadlo na neděli. Podal-li dovolatel dovolání (osobně) až dne 15. 7. 2019, učinil tak po uplynutí stanovené lhůty, tedy opožděně. Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. jako opožděné odmítl. Pro úplnost lze dodat, že ani včasné dovolání by nebylo podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, o čemž byl dovolatel správně poučen odvolacím soudem. Žalovaný napadl dovoláním výslovně také usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 11. 2018, č. j. 6 C 56/2016-154. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatele o odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně (postrádající jakékoliv odůvodnění). O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 1. 2020 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/23/2020
Spisová značka:26 Cdo 45/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.45.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§218a o. s. ř.
§243c odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2020-04-10