ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.517.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 517/2020-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce J. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, proti žalované LATRÁN s. r. o. , se sídlem v Českém Krumlově, Příční 600, IČO 00476404, zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 410/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2019, č. j. 22 Co 1490/2018-405, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 22 Co 1490/2018-405, změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (soud prvního stupně) ze dne 16. 8. 2018, č. j. 9 C 410/2017-359, tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědí ze dne 12. 9. 2017 z nájmů tam specifikovaných bytů podanou žalobcem a dalšími žalobci – K. P., J. P., B. L. a R. P. (vůči kterým bylo dovolací řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 9 C 410/2017-500), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba uvést, že zpochybňuje-li dovolatel právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil jeho aktivní legitimaci (která podle něj vyplývá z existence dalších nájemních smluv, měl za to, že nájemní vztah byl založen i z jiné smlouvy); že výpověď ze dne 15. 9. 2016 byla absolutně neplatná a ačkoliv ji nenapadl žádnou žalobou, měl k této neplatnosti soud přihlédnout z úřední povinnosti i později v jiném řízení; a že se nezabýval nedostatkem legitimace žalované k dání výpovědi.
Ohledně těchto otázek však neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu, z něhož je jen zřejmé, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení otázky, zda je k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle §2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), legitimován i „domnělý“ nájemce (o níž měl dovolatel za to, že nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena).
Touto otázkou se však Nejvyšší soud již zabýval (srovnej např. rozsudky ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017, ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018) a dospěl k závěru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle §2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce, neboť byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být žaloba zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace.
Namítá-li dovolatel, že soud měl (v případě, že nebyl jako „nenájemce“ legitimován k podání žaloby podle §2290 o. z.) žalobu posoudit v intencích §80 o. s. ř., a že ho měl o tom poučit a umožnit mu doplnit tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, přehlíží, že tím ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Navíc podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019) určovací žaloba podle §80 o. s. ř. je preventivního charakteru a zpravidla nemůže být opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 4. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu