ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.764.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 764/2020-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, proti povinné euroAWK s.r.o. , se sídlem v Praze 4 - Chodově, Babákova 2390/2, IČO 24196819, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, vyklizením nemovitostí, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 4006/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2019, č. j. 72 Co 4/2019-144, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. 72 Co 4/2019-144, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 11. 9. 2018, č. j. 54 EXE 4006/2017-58, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 2. 2019, č. j. 54 EXE 4006/2017-112, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.
Dovolání povinné není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 20 Cdo 536/2017 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1749/17), ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení týkající se typově srovnatelných věcí ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2511/2017, ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2419/2019], a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitkami, jimiž zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (tvrzením, že vyklizované pozemky neužívá), uplatnila dovolatelka jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit ani právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 7. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu