ECLI:CZ:NS:2020:26.ND.143.2020.1
sp. zn. 26 Nd 143/2020-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně MORAVOLEN TRADE a.s. , se sídlem v Sudkově 293, IČO 25364464, zastoupené JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo nám. 3125/11, proti žalované BOCA, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Chrudimská 2526/2a, IČO 44795343, o 228.612,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 494/2019, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 494/2019 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 7. 3. 2019 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 228.612,50 Kč.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 5. 9. 2019, č. j. 15 C 56/2019-25, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci místně příslušnému (§84 o. s. ř.) Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Toto usnesení bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 10. 2019, č. j. 75 Co 367/2019-31.
Žalobkyně již v odvolání (č. l. 27) proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Šumperku navrhla [a svůj návrh doplnila podáním ze dne 12. 12. 2019 (č. l. 35)], aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Šumperku. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobou je požadována smluvní pokuta za období 1. 7. 2014 až 31. 12. 2018 k pohledávkám žalobkyně vůči žalované za dlužné nájemné a dodávku vody za období říjen až prosinec 2003, přičemž v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 246/2006 je požadována z téhož právního titulu smluvní pokuta kapitalizovaná k datu 30. 6. 2014. Základní skutková tvrzení, důkazy, procesní obrana žalované a nepravomocné rozhodnutí jsou ve spise Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 246/2006. Dále uvedl, že žalovaná je v likvidaci, v sídle zapsaném v obchodním rejstříku je nekontaktní a její sídlo je tak pouze „formální“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, nejsou dostatečným důvodem k průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Lze předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo k zbytečnému prodloužení řízení a časové a finanční úspory by nepřineslo. Nutno též přihlédnout k negativnímu stanovisku žalované.
Zbývá dodat, že významná by nebyla ani ta skutečnost, pokud by sídlo žalované bylo pouze „formální“ či „virtuální“, je-li jako sídlo právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku spojeno s právními účinky - doručování apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2012, sp. zn. 21 Nd 177/2012 ) .
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu