ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.15.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 15/2019-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele FINE LINE, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26970384, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, za účasti 1) R. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) R. Š. , narozeného XY, bytem XY, a 3) D. L. S. , narozené XY, bytem XY, ad 2) a 3) zastoupených JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, PSČ 110 00, o zrušení společnosti s likvidací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 138/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2018, č. j. 14 Cmo 378/2017-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2017, č. j. 80 Cm 138/2014-86, zamítl návrh na zrušení společnosti R. (dále jen „společnost“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatele rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[4] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu na zrušení společnosti podle §172 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že právní zájem, zakládající aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení společnosti podle §172 o. z., resp. §93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), má osoba, jejíhož právního postavení (tj. jejíchž práv a povinností vyplývajících z hmotného práva) se zrušení obchodní korporace přímo dotýká. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017).
[6] Skutečnost, že dovolatelka je věřitelkou bývalých společníků společnosti a že její pohledávka za nimi nebyla „v rámci exekuce“ uspokojena, nezakládá její právní zájem na zrušení společnosti.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu