ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1917.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 1917/2020-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci společnosti K. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Markem Čermákem, advokátem, se sídlem v Roztokách, Vrchlického 634, PSČ 252 63, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. AXXIII 567/KSUL, o dovolání společnosti K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 373/2019-186, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 9. 2019, č. j. AXXIII 567/RD34/KSUL, Fj 48840/2019/KSUL, zahájil řízení za účelem dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem (výrok I.), vymazal stávající obchodní firmu společnosti, zapsal novou obchodní firmu s dovětkem „v likvidaci“, vymazal statutární orgán společnosti (společníka J. K.) a zapsal datum zániku jeho funkce (31. 12. 2018), a do ostatních skutečností zapsal, že „společnost byla zrušena dle ust. §113 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., na základě výpovědi společníka J. K., v souladu s ust. §345 zákona č. 125/2008 Sb., s likvidací k 31. 3. 2019“ (výrok II.), a rozhodl o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání společnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož je rejstříkové řízení založeno na tzv. registračním principu a rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2066/2017, ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4718/2017, či ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018).
[5] Ve spise je založena výpověď společníka J. K. ze dne 27. 6. 2018 [§113 odst. 1 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále jen „z. o. k.“] a doklad o jejím doručení společnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 28. 6. 2018. Za této situace je závěr odvolacího soudu, podle něhož ničím nedoložené tvrzení společnosti, že zásilku převzala za společnost v jejím sídle osoba, která k tomu nebyla oprávněna, nelze v rejstříkovém řízení zohlednit a do obchodního rejstříku je třeba zapsat změny plynoucí z učiněné výpovědi, souladný s (výše označenou) ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
[6] O návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu viz obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu