ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2027.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2027/2019-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, PSČ 150 00, za účasti Českého výboru pro UNICEF , se sídlem v Praze 1, Rytířská 539/31, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 15888177, zastoupeného JUDr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 5/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 14 Cmo 16/2018-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2017, č. j. 80 Cm 5/2016-73, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Českého výboru pro UNICEF (dále též jen „výbor“) konané dne 18. 6. 2014 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh navrhovatelky na přerušení řízení do skončení dovolacího řízení proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 67/2017-91 (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelkou předkládanou otázku, „zda je pro počátek běhu subjektivní lhůty podle §259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), u člena spolku podstatný okamžik, kdy se člen spolku o rozhodnutí valné hromady tohoto spolku dozvěděl, nebo okamžik, kdy se člen spolku dozvěděl o důvodech neplatnosti rozhodnutí takové valné hromady“, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž subjektivní lhůta pro napadení rozhodnutí orgánu spolku začne běžet v okamžiku, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016).
[5] Ostatně tento závěr plyne zcela jasně již ze samotného ustanovení §259 o. z.
[6] Návrhem napadená usnesení valné hromady byla přijata dne 18. 6. 2014. Navrhovatelka se o rozhodnutí valné hromady dozvěděla – podle obsahu spisu – dne 4. 7. 2014, návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady však podala u soudu až dne 30. 4. 2015. Závěr odvolacího soudu, podle něhož byl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podán po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty stanovené §259 o. z., je tedy správný.
[7] Dovolání nečiní přípustným ani druhá dovolatelkou předestřená otázka, zda je nicotné rozhodnutí orgánu spolku za situace, jestliže „výbor nezná ani počet vlastních členů“ a jestliže „výbor ovlivňuje výsledek hlasování náhradní valné hromady prostřednictvím vlastních zaměstnanců hlasujících namísto členů“. Dovolatelkou tvrzený nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady, může být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho „nicotnosti“ (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Stejný závěr platí též pro námitku, podle níž na valné hromadě byli do orgánů výboru voleni i nečlenové výboru, a to v rozporu se stanovami. I zde totiž dovolatelka přehlíží, že podle §258 o. z. je takový tvrzený rozpor rozhodnutí orgánu spolku se stanovami důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti, nikoli „nicotnosti“.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu