ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2761.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2761/2019-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, PSČ 674 01, za účasti A. h. – s., v likvidaci , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Michalem Svobodou, advokátem, se sídlem v Brně, Berkova 2463/39, PSČ 612 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 6/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 14 Cmo 225/2018-279, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. 14 Cmo 263/2016-184, potvrdil usnesení ze dne 28. 4. 2016, č. j. 54 Cm 6/2011-163, jímž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti A. h. – s., v likvidaci (dále jen „společnost“), ze dne 16. 10. 2010. Tato valná hromada byla svolána jednateli P. K. a V. P.
[2] Navrhovatel podal dne 27. 9. 2017 žalobu na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 54 Cm 6/2011, spatřuje důvod obnovy řízení v tom, že po skončení tohoto řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 265/2016-329, vyslovil nicotnost usnesení valné hromady ze dne 30. 6. 2010, jímž byli zvoleni do funkce jednatelé P. a K. Podle navrhovatele tak valnou hromadu na den 16. 10. 2010 svolaly osoby, které nebyly jednateli společnosti; jde přitom o vadu, která by vedla k vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na této valné hromadě.
[3] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. 54 Cm 6/2011-255, zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[4] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 14 Cmo 225/2018-279, k odvolání navrhovatele potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[6] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že důvod pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dán, je v souladu ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Z té se podává, že podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou skutečnosti, rozhodnutí a důkazy důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a současně jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Přičemž je nutno zohlednit, zda se v konkrétním případě účastník mohl, vyvinul-li by aktivitu, kterou od něj při uplatňování jeho práv bylo lze spravedlivě očekávat, o příslušném důkazním prostředku dozvědět. Žaloba na obnovu řízení je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy procesních vad či případných pochybení při právním posouzení věci; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1828/2014, ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 826/2016, či ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 381/2018, anebo v judikatuře Ústavního soudu - odvolacím soudem přiléhavě citovaný - nález ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 2546/2018).
[8] Dovolatel přehlíží, že právní závěr o nicotnosti usnesení valné hromady o volbě jednatelů P. a K. mohl soud přijmout (oproti závěru o neplatnosti těchto usnesení) i v řízení, jehož obnovy se dovolatel domáhá (k rozlišení neplatnosti a nicotnosti usnesení valné hromady srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016). Okolnosti, které vedly posléze Vrchní soud v Praze k vyslovení nicotnosti těchto usnesení valné hromady společnosti, přitom byly dovolateli známy nejpozději již v době zahájení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 16. 10. 2010. Dovolateli nic nebránilo tyto vady namítat i v uvedeném řízení. Z řečeného je zjevné, že dovolatel usiluje o obnovu řízení z důvodu odlišného právního posouzení věci, které však není způsobilým důvodem ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu