ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4194.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 4194/2019-475
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně C. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY , zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) P. D. , narozenému XY, bytem XY, 2) V. H. , narozenému XY, bytem XY, a 3) K. K., narozenému XY, bytem XY, společně zastoupeným Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, o zaplacení 176.048.709,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 139/2017, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 4 Cmo 87/2019-450, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2019, č. j. 80 Cm 139/2017-190, přenesl důkazní břemeno z žalovaných na žalobkyni podle §52 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“.
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní společné dovolání.
[4] Podle §238 odst. 1 písm. k) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[5] Právě o tento případ jde v posuzované věci.
[6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[7] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Nejvyšší soud má na tomto místě za potřebné dodat, že usnesení, kterým soud přenesl důkazní břemeno podle §52 odst. 2 z. o. k. proto, že po členu (voleného) orgánu obchodní korporace nelze spravedlivě požadovat, aby nesl důkazní břemeno, že jednal s péčí řádného hospodáře, má povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení (§167 odst. 1 in fine o. s. ř.), proti němuž není odvolání přípustné [§202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu