ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4576.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4576/2018-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ochranné organizace autorské-Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, z. s. , se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60166916, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, proti žalovanému P. F. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Evou Ruhswurmovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Zakšínská 570/2, PSČ 190 00, o ochranu autorského práva, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 147/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 1 Co 278/2013-302, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 5. 2013, č. j. 19 C 147/2011-164, zamítl žalobu o zaplacení 15.264 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a o zdržení se zpřístupňování (ve výroku blíže specifikovaných) grafických uživatelských rozhraní třetím osobám (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, č. j. 1 Co 278/2013-221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. 30 Cdo 5008/2014-245, uveřejněným pod číslem 84/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 84/2015“), dovolání žalobce proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, odmítl (první výrok) a rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku, jímž byl potvrzen II. a III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, a ve druhém výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).
[3] V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož nárok uplatněný žalobou nespadá pod povinně kolektivně spravované právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam ve smyslu §96 odst. 1 písm. b) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění účinném do 19. 4. 2017, resp. ve smyslu §97d odst. 1 písm. b) autorského zákona, ve znění účinném od 20. 4. 2017, je v souladu se závěrem R 84/2015, podle kterého využívají-li hosté internetové kavárny na počítačových stanicích grafické uživatelské rozhraní, které má charakter autorského díla, jde o sdělování tohoto díla veřejnosti ve smyslu autorského zákona.
[6] Na tomto závěru přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[7] Jelikož sdělování díla veřejnosti ve smyslu §18 a násl. autorského zákona (při shora popsaném užití může jít o provozování díla ze záznamu podle §20 odst. 1 autorského zákona, popř. o jiné zpřístupňování díla v nehmotné podobě, není-li dílo zaznamenáno na zvukově obrazovém záznamu ve smyslu §79 odst. 1 autorského zákona) je jiným způsobem užití díla než pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla ve smyslu §15 autorského zákona, nesvědčí žalobci ve vztahu k tomuto způsobu užití výkon povinně kolektivně spravovaného práva na přiměřenou odměnu podle §97d odst. 1 písm. b) autorského zákona.
[8] Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby žalovaný pronajímal svým hostům rozmnoženiny grafických uživatelských rozhraní zaznamenaných na zvukově obrazový záznam a žalobci svědčil výkon povinně kolektivně spravovaného práva na přiměřenou odměnu za pronájem těchto rozmnoženin (vznikajícího autorovi pouze za podmínek uvedených v §25a autorského zákona, jejichž splnění ostatně žalobce ani netvrdil, natož prokazoval), mohl by se žalobce na žalovaném domáhat právě a jen zaplacení přiměřené odměny, nikoliv též uplatnit zdržovací nárok, jak se tomu stalo v projednávané věci. Navíc, jak vyplývá ze závěrů soudů, žalovaný si od oprávněné osoby obstaral nejen potřebná svolení k užití nejen počítačových programů, nýbrž i grafických uživatelských rozhraní. I z těchto důvodů žalobce nemohl být se svou žalobou úspěšný.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. 2. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu