ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.830.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 830/2019-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelky Teplo Přerov a. s. , se sídlem v Přerově, Blahoslavova 1499/7, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 25391453, zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem, se sídlem v Přerově, Blahoslavova 71/2, PSČ 750 02, za účasti Asociace bazénů a saun České republiky
– ABAS ČR, spolku , se sídlem v Praze 10, Jabloňová 2992/8, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 26586274, zastoupeného JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 218/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 38/2017-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Asociaci bazénů a saun České republiky
– ABAS ČR, spolku, na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 73 Cm 218/2015-24, vyslovil neplatnost rozhodnutí představenstva Asociace bazénů a saun České republiky
– ABAS ČR, spolku (dále též jen „spolek“), ze dne 1. 4. 2015, kterým bylo konstatováno, že „jednoznačným vystoupením zástupce navrhovatelky K. bylo členství navrhovatelky ve spolku ukončeno“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání spolku v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva spolku ze dne 1. 4. 2015 zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož „rozhodnutí“ představenstva spolku ze dne 1. 4. 2015 nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť není skutečným rozhodnutím, které zakládá, mění či ruší práva a povinnosti pro konkrétní osoby a orgány spolku, nebo které konstituuje určitý stav, nýbrž pouhým konstatováním skutečnosti, jež měla nastat v důsledku jednání zástupce navrhovatelky, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že rozhodnutí orgánu spolku přijaté bez vůle způsobit následky jiné než již nastalé nemá povahu právního jednání, a proto nepodléhá soudnímu přezkumu v režimu §258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Návrh na vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí soud zamítne.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, a ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 65/2019.
[6] Napadené „rozhodnutí“ představenstva spolku je svou povahou pouhým konstatováním předchozího děje a jeho hodnocením; proto nemůže mít žádné právní účinky.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu