ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.872.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 872/2019-259
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce L. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1914/1a, PSČ 370 01, proti žalovanému M. s. V. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, o uložení povinnosti přijmout žalobce za člena žalovaného, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 109/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2018, č. j. 8 Co 764/2018-233, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2018, č. j. 8 Co 764/2018-233, jakož i rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 2. 2018, č. j. 2 C 109/2015-181, ve znění usnesení ze dne 11. 4. 2018, č. j. 2 C 109/2015-188, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 2 C 109/2015-181, ve znění usnesení ze dne 11. 4. 2018, č. j. 2 C 109/2015-188, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá, aby žalovaný (dále též jen „spolek“) byl povinen přijmout žalobce za člena spolku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1) Smlouvou o nájmu honitby ze dne 22. 3. 2013 pronajalo Honební společenstvo XY spolku honitbu XY do 31. 3. 2023.
2) Žalobce je vlastníkem 8 ha honebních pozemků v honitbě XY.
3) Žalobce vlastní od roku 1998 lovecký lístek a myslivcem je od roku 2002. Jako myslivec se zapojoval do činnosti spolku, ale nikdy nebyl jeho členem.
4) Žalobce měl v letech 2002 až 2004 povolenky k lovu v pronajaté honitbě. Členská schůze spolku rozhodla dne 11. 5. 2007 nevydat žalobci další povolenku k lovu „pro nedůvěru“.
5) Žalobce žádal o přijetí za člena spolku poprvé dne 4. 11. 2004.
6) Žalobce požádal o členství ve spolku opětovně dne 21. 1. 2014. Dalšími zájemci o členství byli J. N., B. H., J. R., J. J. a A. R.
7) Žádosti zájemců o přijetí za členy spolku byly nejprve projednávány ve výboru spolku, který nedoporučil k přijetí za členy žalobce a A. R.
8) Výborem doporučení zájemci o členství byli spolkem informováni o podmínce členství spočívající ve vlastnictví honebního pozemku.
9) Členská schůze spolku konaná dne 10. 5. 2014 hlasovala o přijetí J. N., B. H., J. R., J. J. a žalobce za členy spolku. Členská schůze nepřijala za člena žalobce, ostatní zájemci byli přijati.
10) Všichni nově přijatí zájemci o členství byli vlastníky honebních pozemků v honitbě pronajaté spolku.
11) J. J. je vlastníkem honebního pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY o výměře 374 m 2 , který nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 27. 3. 2014 od své matky. Zápis do katastru nemovitostí byl proveden dne 29. 4. 2014.
12) Žalobce opětovně požádal spolek o přijetí za člena přípisy ze dne 1. 7. 2014, 11. 12. 2014 a 13. 3. 2015. Spolek jeho žádostem nevyhověl.
[3] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že v situaci, kdy všichni nově přijatí zájemci o členství byli vlastníky honebních pozemků, se přednostní právo žalobce na přijetí za člena spolku zakotvené v §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neaktivovalo, a spolku tak nevznikla povinnost přijmout ho za svého člena.
[4] Soud, zabývaje se otázkou, zda přijetí J. J. za člena spolku a předchozí nabytí vlastnického práva k honebnímu pozemku touto osobou má souvislost s nepřijetím žalobce za člena spolku, uzavřel, že jednání J. J. nebylo účelové ve snaze vyloučit aktivaci žalobcova přednostního práva na přijetí za člena spolku.
[5] Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[6] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po zopakování a doplnění dokazování dále (mimo jiné) z toho, že:
1) Výbor nedoporučil A. R., neboť nevlastnil žádný honební pozemek.
2) Výbor nedoporučil žalobce z důvodu jeho „předchozího chování“.
3) J. J. podal svou přihlášku o členství dne 29. 3. 2014 a zápis jeho vlastnického práva k honebnímu pozemku byl proveden dne 29. 4. 2014 s právními účinky vkladu ke dni 28. 3. 2014.
[7] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalobci na základě jeho přihlášky ze dne 21. 1. 2014 nesvědčilo přednostní právo na přijetí za člena spolku. V době konání členské schůze se o členství ucházeli již jen samí vlastníci honebních pozemků, ve spolku bylo 5 volných míst a hlasovalo se o 5 uchazečích. Za této situace bylo podle odvolacího soudu „legitimním rozhodnutím členů spolku …, koho z přihlášených přijmou a koho nikoli (v rámci výkonu spolkové autonomie)“.
[8] Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalobce, podle něhož došlo k aktivaci jeho přednostního práva, neboť J. J. byl přijat jako tzv. „bezzemek“, resp. byl pouze „formální vlastník symbolického honebního pozemku“. Odvolací soud považoval za podstatné, že J. J. nabyl vlastnické právo k honebnímu pozemku ještě před podáním své žádosti o členství (poté, co byl k tomu spolkem instruován v době, kdy žalobce již měl přihlášku o členství podánu, s tím, že je to nezbytná podmínka budoucího členství) bez jakékoli souvislosti s „odmítnutím“ členství žalobce. Přijetí J. J. nemělo podle odvolacího soudu za cíl obejít přednostní právo žalobce uvedené v §32 odst. 6 zákona o myslivosti.
[9] K námitce žalobce, že jej členská schůze opakovaně nepřijala za člena, i když v době mezi uplatněním první a druhé přihlášky (v roce 2006) přijala za členy „bezzemky“ Z. L. a R. K., odvolací soud uvedl, že první „nepřijetí“ nebylo předmětem řízení, neboť soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 2. 2018, č. j. 2 C 109/2015-162, změnu žaloby (spočívající v jejím „rozšíření“ o uložení povinnosti přijmout žalobce za člena spolku již na základě jeho přihlášky ze dne 4. 11. 2004) nepřipustil. Navíc, ačkoliv se žalobcem tvrzené právo na přednostní přijetí za člena spolku vzniklé již v roce 2006 nepromlčuje, lze „těžko poskytovat ochranu výkonu práva uplatněnému s takovým časovým odstupem od jeho tvrzeného porušení“. Podle odvolacího soudu by takový postup byl „v rozporu se zásadou veřejného pořádku a právní jistoty v právních vztazích“.
[10] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek:
1) „Zda se přednostní právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku podle §32 odst. 6 zákona o myslivosti prosadí i v případě, že členská schůze rozhoduje o přijetí stejného počtu uchazečů o členství, jaký je počet volných míst, o která může být členská základna (podle stanov, resp. rozhodnutí příslušného orgánu mysliveckého spolku) doplněna, za předpokladu, že by byli všichni uchazeči hlasováním členské schůze přijati“, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005.
2) „Zda lze dospět k závěru o aktivaci přednostního práva vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku podle §32 odst. 6 zákona o myslivosti i v jiných případech, než při konkurenci přihlášky vlastníka, popř. nájemce“, která byla vyřešena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2123/2013, a má být posouzena jinak.
3) „Zda má být – v rámci širšího posouzení souvislostí případu, v němž se vlastník honebního pozemku soudně domáhá svého přednostního práva podle §32 odst. 6 zákona o myslivosti, jako jedna z možných rozhodujících skutečností - zohledněno, že vůči tomuto nepřijatému vlastníkovi došlo již dříve k předchozímu porušení jeho přednostního práva na přijetí za člena mysliveckého spolku, pokud k tomuto dřívějšímu porušení došlo před delší dobou blížící se 10 rokům od uplatnění této námitky v soudním řízení o pozdějším porušení přednostního práva“, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
[11] Dovolatel má za to, že v případě J. J. šlo o formální a symbolické vlastnictví honebního pozemku a vzhledem ke specifickým okolnostem jeho nabytí měl na něj odvolací soud správně pohlížet jako na nevlastníka honebního pozemku. Došlo tak k obejití smyslu a účelu §32 odst. 6 zákona o myslivosti. Účelem instrukce spolku J. J. ohledně nabytí vlastnického práva k honebnímu pozemku byla podle dovolatele snaha spolku zabránit tomu, aby dovolatel uplatnil přednostní právo na přijetí za člena spolku.
[12] Dovolatel namítá, že vůči němu bylo postupováno protiprávně již při rozhodování o jeho první přihlášce ze dne 4. 11. 2004 členskou schůzí v květnu 2006, kdy nebyl přijat za člena spolku, ačkoli byli přijati Z. L. a R. K. „z řad nevlastníků“. Přijetí dvou „nevlastníků“ a nepřijetí dovolatele za člena spolku v květnu 2006 „je přitom významné právě ve spojení se všemi v dané věci zjištěnými okolnostmi nepřijetí dovolatele za člena v roce 2014“. V řízení zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu vedou k závěru „o aktivaci“ dovolatelova práva na přijetí za člena spolku na základě jeho přihlášky, která byla projednávána v roce 2014.
[13] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[14] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud vyřešil otázku výkladu §32 odst. 6 zákona o myslivosti v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[15] Podle §32 odst. 6 zákona o myslivosti pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení, je toto myslivecké sdružení povinno upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby.
[16] Z ustálené judikatury přijaté Nejvyšším soudem při výkladu citovaného ustanovení se podává, že:
1) Ze zásady spolkové autonomie (mimo jiné) plyne, že je věcí příslušného spolku, zda, koho a za jakých podmínek přijme za svého člena.
2) Zákon může upravit výjimku z tohoto pravidla. Jedním z případů modifikace procesu přijímání nových členů je proces přijímání uchazečů o členství v mysliveckých spolcích.
3) Myslivecké spolky vznikají za účelem nájmu honiteb [§32 odst. 3 písm. b) zákona o myslivosti]. Vzhledem k tomu, že bez honitby tvořené souvislými honebními pozemky (§17 odst. 2 věta první zákona o myslivosti) nemůže být účel mysliveckých spolků naplňován, stanovil zákonodárce, že je-li honitba mysliveckému spolku pronajata, je myslivecký spolek povinen upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků (§32 odst. 6 zákona o myslivosti).
4) Toto pravidlo musí být promítnuto do stanov, resp. do realizace přijímání uchazečů o členství, kteří jsou vlastníky či nájemci honebních pozemků honitby.
5) Přednostní právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, jemuž je pronajata honitba, a jemu korespondující povinnost mysliveckého spolku preferovat přihlášku takového uchazeče se aktivují výhradně tehdy, usilují-li
o členství – v konkurenci s vlastníky (či nájemci) honebních pozemků – současně osoby, jimž právo přednosti nesvědčí.
6) Přihlášky si konkurují zejména tehdy, je-li později uplatněná přihláška podána před tím, než dojde k rozhodnutí o dřívější přihlášce; užití §32 odst. 6 zákona o myslivosti však nelze omezit pouze na tyto případy. Souvztažnost jednotlivých přihlášek je třeba posuzovat komplexněji. Uchází-li se osoba s přednostním právem na přijetí opakovaně o členství v mysliveckém spolku za situace, kdy byly v čase mezi uplatněním jednotlivých přihlášek přijaty osoby, kterým přednostní právo nesvědčilo, dopadá na později uplatněnou přihlášku vlastníka (či nájemce) honebního pozemku úprava §32 odst. 6 zákona o myslivosti. Je tomu tak proto, že později uplatněná přihláška fakticky konkuruje přihláškám osob, které byly do mysliveckého spolku přijaty v mezidobí.
7) K přijetí vlastníka (či nájemce) honebního pozemku nemusí postačovat ani sama konkurence přihlášek, a to například tehdy, byla-li přihláška vlastníka (či nájemce) honebního pozemku zamítnuta proto, že ve zkušební době neplnil členské povinnosti. Za těchto okolností se při opětovném ucházení se o členství v mysliveckém spolku přednostní právo dříve nepřijatého vlastníka (či nájemce) honebního pozemku neprosadí (a to, i kdyby jeho opakovaná přihláška konkurovala přihláškám dříve přijatých osob).
8) Ustanovení §32 odst. 6 zákona o myslivosti nezakládá (samo o sobě a bez dalšího) právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, který má pronajatu honitbu.
Srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 484/2017, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 96/2018, a judikaturu v něm citovanou, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 467/2016.
[17] V poměrech projednávané věci neobstojí názor odvolacího soudu, podle něhož v konkurenci přihlášek dovolatele a J. J. nedošlo k aktivaci přednostního práva dovolatele na přijetí za člena spolku. Nabyl-li totiž J. J. vlastnické právo k honebnímu pozemku o výměře pouhých 374 m 2 bezprostředně před podáním přihlášky poté, co byl k tomu instruován vedením spolku, a byl-li na rozdíl od dovolatele (vlastnícího dlouhodobě 8 ha honebních pozemků) za člena spolku přijat, nelze takové jednání spolku posoudit jinak než jako snahu o obejití ustanovení §32 odst. 6 zákona o myslivosti. Jinými slovy řečeno, přijal-li za uvedených okolností spolek za člena J. J., a nikoliv též dovolatele, aniž by tak učinil z důvodu, že dovolatel nesplňoval podmínky členství stanovené zákonem nebo ujednané ve stanovách, porušil tím dovolatelovo přednostní právo zakotvené v §32 odst. 6 zákona o myslivosti.
[18] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[19] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný.
[20] V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 a §226 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu