ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3450.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 3450/2020-98
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou , IČ 00408026, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Platnéřská 191/4, zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 40/12, za účasti: Česká republika – Vyšší policejní škola a Střední policejní škola Ministerstva vnitra v Praze , IČ 48135453, se sídlem v Praze 9, Pod Táborem 102/5, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání nemovitosti, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 16. 3. 2016, č. j. SPU 136076/2016, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 9/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, č. j. 4 Co 235/2018-75, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2020, č. j. 4 Co 235/2018-75, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2018, č. j. 27 C 9/2016-49, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 16. 3. 2016, č. j. SPU 136076/2016, výrokem, dle něhož se žalobci vydává pozemek parc. č. 1792/1 v k. ú. Hloubětín, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětný pozemek ve smyslu ustanovení §2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb., není zemědělskou nemovitostí, pročež žalobě o nahrazení zamítavého rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nevyhověl (§9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb.). Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, uzavíraje toliko, že je vázán rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR o tom, že se na dotčený pozemek zákon o půdě nevztahuje.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřoval v tom, že se odvolací soud při posuzování charakteru předmětného pozemku (zda jde o pozemek zemědělský ve smyslu ustanovení §2 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb., či nikoliv) odchýlil od ustálené judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 302/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1738/2005, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2678/2019. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Česká republika – Vyšší policejní škola a Střední policejní škola Ministerstva vnitra v Praze se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky charakteru předmětného pozemku (zda jde o pozemek zemědělský ve smyslu ustanovení §2 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb., či nikoliv), již vyřešil odchylně od rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. se zemědělskými nemovitostmi rozumí pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily lesní půdní fond, obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků.
Podle §9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle §10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb.
Podle §17 odst. 4 zákona o půdě v pochybnostech o tom, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje tento zákon, rozhodují příslušné ústřední správní úřady.
Zákon č. 428/2012 Sb. zakládá odlišný mechanismus pro uplatnění nároků na vydání nemovitostí zemědělských a nezemědělských (srovnej Kříž, J. In: Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 123–125). Předpokládá přitom, že oprávněná osoba učiní jistý úsudek ohledně charakteru požadovaného majetku a výsledku této úvahy uzpůsobí své další kroky. Jí provedená kvalifikace však nesnímá z orgánů veřejné moci, před nimiž své nároky vznese, břímě povinnosti provést vlastní vyhodnocení povahy dotčených nemovitostí (viz výslovná úprava postupu pozemkového úřadu v §9 odst. 6, větě třetí, zákona č. 428/2012 Sb.). Pravomoc Ministerstva zemědělství ČR rozhodovat ve správním řízení o zemědělském či nezemědělském charakteru pozemků, založená ustanovením §17 odst. 4 zákona o půdě, se pak vztahuje toliko k vyřešení otázky, zda pozemky podléhají úpravě dané tímto zákonem, a nikoliv již k řešení otázek charakteru pozemků, rozhodných z hlediska zákona č. 428/2012 Sb. V režimu zákona č. 428/2012 Sb. je totiž pravomoc posoudit zemědělský či nezemědělský charakter nárokovaných pozemků ve smyslu ustanovení §2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. svěřena pozemkovému úřadu (§9 odst. 4 a 6 zákona č. 428/2012 Sb.), potažmo soudu v řízení o přezkumu jeho rozhodnutí či v řízení o žalobě podle §10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb.
Ve smyslu ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. přitom soud z rozhodnutí příslušných správních orgánů vychází, není ovšem vyloučeno, aby si otázku řešenou ve výroku rozhodnutí posoudil jako předběžnou jinak. O stejnou věc rozhodnutou (závazně) mezi účastníky řízení pak může jít toliko za předpokladu totožného obsazení sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3516/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1114/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009). Závaznost vyřešení předběžné otázky pravomocným rozhodnutím správního orgánu je současně bezesporu vázána na existenci pravomoci tohoto orgánu předestřenou otázku (pro účastníky a jiné státní orgány závazně) vyřešit.
V situaci, kdy se dovolatel (oprávněná osoba) řízení před Ministerstvem zemědělství ČR o vymezení působnosti zákona o půdě ve vztahu k dotčenému pozemku, vedeného podle §17 odst. 4 zákona o půdě, neúčastnil (pročež pro něj Ministerstvem zemědělství posuzovaná otázka nemohla být jeho rozhodnutím závazně vyřešena) a kdy zákon o půdě ustanovením §17 odst. 4 zjevně nezakládá pravomoc příslušného správního úřadu rozhodovat o otázkách týkajících se aplikace zákona č. 428/2012 Sb. (posouzení, zda předmětem sporu je zemědělská nemovitost ve smyslu ustanovení §2 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb.), nýbrž mu svěřuje rozhodovací kompetenci toliko ve vztahu k aplikaci zákona o půdě, jsou tedy očividně nesprávnými závěry odvolacího soudu o tom, že je při řešení otázky posouzení zemědělského či nezemědělského charakteru předmětného pozemku z hlediska aplikace zákona č. 428/2012 Sb. vázán rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR o jeho povaze jako nezemědělského, vydaným dle §17 odst. 4 zákona o půdě. Prosadí se zde naopak výše citované judikaturní konkluze, na jejichž základě odvolací soud bude povinen provést vlastní vyhodnocení zemědělské či nezemědělské povahy sporné nemovitosti ve smyslu ustanovení §2 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb.
Jelikož tedy právní posouzení věci odvolacím soudem z uvedených důvodů neobstojí, Nejvyšší soud, shledávaje dovolání opodstatněným (v situaci, kdy nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, odmítnutí dovolání, jeho zamítnutí nebo změnu rozhodnutí odvolacího soudu), rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věty první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 12. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu