ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3892.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 3892/2019-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované Z. T. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, o zaplacení 120.000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 33/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2019, č. j. 57 Co 407/2018-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 9 C 33/2017-63, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce žádal vydání obálky s penězi, již měla zadržovat žalovaná. Okresní soud však na základě provedeného dokazování uzavřel, že předmětnou částku žalobce žalované daroval, pročež mu právo na její vydání nesvědčí.
K odvolání žalobce zmíněné rozhodnutí přezkoumal Krajský soud v Ostravě, jenž je rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 57 Co 407/2018-83, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Vyšed z úvahy, že částku, již žalobce vindikuje, nelze mít za konkrétně označenou movitou věc, protože již byla spotřebována, posoudil právní povahu uplatněného nároku dle zákonné úpravy bezdůvodného obohacení. Právo na vydání řečeného měl nicméně za promlčené marným uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty.
Proti posledně uvedenému rozsudku brojí žalobce dovoláním, jehož přípustnost vymezuje citací §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Za nesprávné považuje posouzení délky promlčecí lhůty, která má v souladu s §638 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, činit 15 let, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo úmyslně. Žádá rozhodnutí okresního i krajského soudu zrušit a žalované uložit povinnost nahradit náklady řízení před soudy prvého a druhého stupně, jakož i před soudem dovolacím.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho způsobilostí k projednání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být přípustný jen podle §237 o. s. ř., je v něm dovolatel povinen předestřít, které z tam vyjmenovaných hledisek považuje za naplněné, přičemž k jeho projednání nepostačuje pouhá citace textu řečeného ustanovení nebo jeho části (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2579/2013, a ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1610/2015, dále např. též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 200/16, body 16 až 19, či ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3778/16, bod 11).
Shora zmíněný požadavek odpovídá reglementaci dovolání coby instrumentu, který je spojen s přísnými formálními nároky. Podávat a sepisovat je má odborník (srov. §241 o. s. ř.), který je příslušným zákonným předpokladům schopen dostát a vést relevantní polemiku s judikaturou Nejvyššího soudu, pročež není nepřiměřené na dovolatele klást povinnost vylíčit, proč má své podání za přípustné (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st 45/16, bod 35). Je-li toho názoru, že dovolání splňuje podmínky §237 o. s. ř., protože naříkané rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, je třeba řečenou judikaturu konkrétně vymezit a identifikovat dotčená rozhodnutí, jež ji tvoří. Má-li dovolatel za to, že je daná otázka dovolacím soudem rozhodována rozporně, musí takový nesoulad zřetelně doložit. A namítá-li konečně, že ona problematika v judikatuře Nejvyššího soudu není vyřešena či má být posouzena jinak, musí vylíčit konkrétní argumentaci, která jej k takovému závěru vede (viz za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3562/2015).
Žalobcem podané dovolání obsahuje shrnutí skutkového stavu i dosavadního řízení a výtku vůči právnímu posouzení pře soudy prvého a druhého stupně. Přípustnost mimořádného opravného prostředku je vymezena toliko citací §237 o. s. ř., aniž by žalobce na jiném místě specifikoval, které z tam uvedených hledisek má za splněné. Dovolání tedy neobsahuje jednu ze svých obligatorních náležitostí, a sice vymezení přípustnosti. Tento nedostatek by byl zhojen, pokud by žalobce identifikoval některou podmínku z taxativního výčtu §237 o. s. ř. a její splnění doložil způsobem odpovídajícím shora nastíněnému výkladu.
Vzhledem k tomu, že žalobce jinou námitku nepředložil, trpí dovolání vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo než mimořádný opravný prostředek odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalované, která by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 5. 2020
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu