ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.484.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 484/2020-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně INSOLV, v.o.s. , IČO 28398483, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, správkyně konkursní podstaty úpadce XY, IČO XY, se sídlem XY, zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a za účasti vedlejšího účastníka na straně účastníka řízení České dominikánské provincie, IČO 00408379, se sídlem v Praze 1, Husova 234/8, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 C 42/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 9 Co 232/2019-317, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobkyně napadla dovoláním v plném rozsahu shora označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 8. 2019, č. j. 12 C 42/2013-267, potvrzen ve výroku I., jímž byla žaloba o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2012, č. j. 118101/2012-MZE-13312, sp. zn. 9RM9394/2012-13302, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 20. 12. 2012, č. j. 219573/2012-MZE-12151, výrokem, dle nějž se na parcelu č. 143 v katastrálním území Velký Újezd u Litoměřic režim zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), nevztahuje, zamítnuta (výrok I. a/ rozsudku odvolacího soudu), a změněn ve výrocích II. a III. tak, že se uvedená žaloba zamítá i v části týkající se pozemků parc. č. 1/2, 1/3, 1/4, 1/5, 14/1, 14/2, 15, 25/1, 25/2, 55, 69, 141/2, 194/3 a 401 v katastrálním území Velký Újezd u Litoměřic (výrok I. b/ rozsudku odvolacího soudu), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího (výroky II. až IV. rozsudku odvolacího soudu).
Předestřela otázku, zda lze působnost zákona o půdě rozšířit za využití ustanovení §29 zákona o půdě i na pozemky, jež ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě netvořily součást zemědělského půdního fondu. Měla za to, že uvedenou otázku dovolací soud dosud neřešil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3986/2013, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, a ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4517/2016).
V projednávané věci odvolací soud založil své závěry o nedůvodnosti žaloby nejen na aplikaci ustanovení §29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (zohledňuje, že k předmětným pozemkům byly vedlejším účastníkem vzneseny restituční nároky ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb., dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), nýbrž i na konkluzích o podřazení předmětných pozemků se zřetelem k jejich jedinečným vlastnostem a charakteru (zjištěným provedeným dokazováním) ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě za užití ustanovení §1 odst. 2, 3 zákona č. 53/1966 Sb. , o ochraně zemědělského půdního fondu, účinného do 1. 7. 1992 (dále jen – „zákon č. 53/1966 Sb.“).
Pakliže tedy dovolatelka napadá toliko aplikaci ustanovení §29 zákona o půdě na posuzovaný případ, aniž by současně brojila vůči závěrům odvolacího soudu o působnosti zákona o půdě založené ustanovením §1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě ve spojení s ustanovením §1 odst. 2, 3 zákona č. 53/1966 Sb., není podané dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. zjevně přípustné.
Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a účastníku ani vedlejšímu účastníku řízení na jeho straně, kteří se k dovolání nevyjádřili, za dovolacího řízení náklady nevznikly.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu