ECLI:CZ:NS:2020:28.ND.289.2020.1
sp. zn. 28 Nd 289/2020-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněné: OSPEN s.r.o. , identifikační číslo osoby 252 62 823, se sídlem v Přelouči, Hradecká 1383, zastoupené Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti povinnému: I. B. , narozený XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 246/2020, o určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 246/2020 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Oprávněná podala k rukám JUDr. Lukáše Jíchy, soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, exekuční návrh pro vymožení pohledávky ve výši 1.068,78 Kč s příslušenstvím, jejíž zaplacení ukládá povinnému vykonatelný rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. 7. 2017, č. j. 10 C 56/2017-75. Soudní exekutor následně požádal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o pověření a nařízení exekuce.
Usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 16 EXE 246/2020-34, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne (§11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že chybí podmínky pro určení místní příslušnosti.
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
K otázce pravomoci soudu a jejímu zkoumání srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách.
Příslušnost exekučního soudu upravuje exekuční řád v ustanovení §45. Z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě nelze určit místně příslušný soud ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť podle obsahu spisu povinný nemá (a neměl ani v době zahájení řízení) místo trvalého pobytu či pobytu cizince na území České republiky a není známo ani místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také vyložil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného; skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že danou exekuční věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u něhož bylo řízení zahájeno.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 7. 2020
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu