ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2301.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 2301/2020-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce ELFETEX, spol. s r. o. , se sídlem v Plzni, Hřbitovní 31a, PSČ 312 16, identifikační číslo osoby 40 52 44 85, zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem, se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) A. B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) P. B., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, o zaplacení částky 393.904,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 10/2016, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2020, č. j. 12 Cmo 239/2019-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. června 2019, č. j. 48 Cm 10/2016-128, uložil druhému žalovanému, aby společně a nerozdílně s prvním žalovaným zaplatil žalobci částku 393.904,- Kč s 6% úrokem od 9. ledna 2016 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1.313,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného rozsudkem ze dne 12. března 2020, č. j. 12 Cmo 239/2019-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I. §28, §32 odst. 1, §48 odst. 1, §75, §77 odst. 1 a §78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka, jejíž zaplacení je předmětem řízení [rozuměj směnka vystavená prvním žalovaným (s tehdejší obchodní firmou TEKA STAVBY s. r. o.) dne 30. října 2013 v Plzni ve prospěch žalobce na směnečný peníz 393.904,- Kč splatná dne 8. ledna 2016 a avalovaná druhým žalovaným (dále jen „sporná směnka“)], je platná.
Sporná směnka byla (původně) vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti; předpoklady, za nichž byl žalobce oprávněn tyto údaje do blankosměnky doplnit, sjednali žalobce a první žalovaný v dohodě o směnečném zajištění obchodního vztahu ze dne 8. ledna (správně „8. listopadu“) 2013.
Dále odvolací soud ̶ vycházeje z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (v důvodech rozhodnutí konkretizované) ̶ zdůraznil, že:
1) Žalovaný, který spornou směnku podepsal (i) za výstavce (jako jeho jednatel), uzavřel s remitentem (žalobcem), byť jen konkludentně, dohodu o vyplnění blankosměnky stejného obsahu jako výstavce.
2) Důkazní břemeno ohledně důvodnosti námitek druhého žalovaného, majících původ v mimo směnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzálních námitek), tíží druhého žalovaného; přitom druhý žalovaný přes poučení soudem prvního stupně podle ustanovení §118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), důkazní břemeno v tomto směru neunesl.
Dovolání druhého žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
a) Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný.
Srov. např. rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož i důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí).
b) Závěr formulovaný v bodu a) platí i v případě tzv. negativních (kauzálních) tvrzení, jimiž se dlužník ze směnky brání povinnosti zaplatit směnku.
Srov. např. rozsudek ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 415/2018, jakož i rozsudky ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4022/2018, a ze dne 28. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019.
Ani v poměrech dané věci tak nelze mít sebemenší pochybnost o tom, že důkazní břemeno ohledně námitek, podle nichž žalobce blankosměnku vyplnil v rozporu s dohodou o směnečném zajištění obchodního vztahu, tížilo druhého žalovaného. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 1090/2018, včetně judikatury Nejvyššího soudu ohledně nesprávného vyplnění blankosměnky zmíněné v jeho důvodech.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu