ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.3018.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3018/2018-2321
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce L. M. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 22/96, o částečném rozvrhu, o dovolání úpadce, zastoupeného Mgr. Vladimírem Buršíkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, Palackého 205/4, PSČ 408 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2017, č. j. 4 Ko 4/2017-2256, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. K 22/96-2169, povolil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) částečný rozvrh výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce (L. M.) jeho věřitelům tak, že označené pohledávky druhé třídy budou částečně uspokojeny do výše 3,591596 % s tím, že k uspokojení těchto pohledávek bude použito částky 458.504,67 Kč; současně konkretizoval, jak budou uspokojeny jednotlivé pohledávky konkursních věřitelů (bod I. výroku). Dále uložil správci konkursní podstaty úpadce provést částečný rozvrh do 40 dnů od právní moci usnesení, podat o tom konkursnímu soudu zprávu do 50 dnů od právní moci usnesení a vyznačit výplatu jednotlivých pohledávek do upraveného seznamu přihlášených pohledávek (bod II. výroku) a konkursním věřitelům uložil, aby sdělili správci konkursní podstaty bankovní spojení pro poukázání rozvrhované částky (bod III. výroku).
[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě I. výroku.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[4] Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). K tomu srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[5] Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvod připustit v projednávané věci dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
[6] Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
[7] Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. především bezvýznamné námitky, jimiž dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelem vytýkané vady řízení (nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, neprovedení důkazu listinou odvolacím soudem v souladu s §129 odst. 1 o. s. ř. a nepořízení protokolu o jednání před odvolacím soudem) totiž podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnují.
[8] Ostatně, k namítané (ne)přezkoumatelnosti lze uvést, že potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. Poměřováno těmito závěry napadené rozhodnutí zjevně není nepřezkoumatelné.
[9] K tomu lze dodat, že z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé (§169 odst. 4 o. s. ř.) a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[10] Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska výhrady dovolatele, podle níž se jednání před odvolacím soudem konalo bez účasti účastníků řízení. Jejím prostřednictvím totiž dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení dle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání založit nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výše učiněné závěry) Nejvyšší soud podotýká, že požadavku dovolatele, aby odvolací soud pořídil o průběhu jednání, při kterém projednal odvolání úpadce proti rozvrhovému usnesení konkursního soudu, protokol, zjevně nemohl odvolací soud vyhovět již proto, že žádné takové jednání (jak je zřejmé z obsahu spisu) ve skutečnosti nenařídil. O tom, že takový postup se nepříčí zákonu, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti (k tomu srov. §66a odst. 2 věta druhá spolu s §30 zákona o konkursu a vyrovnání a dále závěry Nejvyššího soudu formulované v usnesení ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 955/2014, nebo v usnesení ze dne 31. ledna 2019, sp. zn. 29 Cdo 974/2016).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu