ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.353.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 353/2020-6049
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce I. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 (10) K 18/2002, o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, a konkursní věřitelky M. L. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lucií Zapletalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2018, č. j. 3 Ko 4/2018-5489, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 24. listopadu 2017, č. j. 39 (10) K 18/2002-5235, Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) zamítl návrh konkursní věřitelky M. L. (dále jen „M. L.“), aby Mgr. Milan Chytil, správce konkursní podstaty úpadce I., byl zproštěn funkce.
[2] K odvolání M. L. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. října 2018, č. j. 3 Ko 4/2018-5489, potvrdil usnesení konkursního soudu.
[3] Dovolání M. L. a úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[4] Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci toho, zda správce konkursní podstaty má být zproštěn výkonu funkce, není objektivně přípustné (jak přiléhavě plyne i z poučení o dovolání v napadeném usnesení); takové usnesení odvolacího soudu totiž není usnesením „ve věci samé“. Srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v témže časopise v čísle 9 téhož ročníku, pod číslem 155, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 29 Cdo 4805/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 128/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1358/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 362/2015 [ usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. července 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu