ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.359.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 359/2020-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně CBPS s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 309/12, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 14 50 29 92, zastoupené JUDr. Pavlínou Mulačovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6, PSČ 370 01, proti žalované Z. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Kristýnou Vlčkovou Daňkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Cm 111/2018, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2019, č. j. 12 Cmo 204/2019-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 26. dubna 2018, č. j. 34 Cm 111/2018-12, který nabyl právní moci dne 1. června 2018, uložil žalované (Z. K.), aby zaplatila žalobkyni (CBPS s. r. o.) směnečný peníz ve výši 1.798.090,- Kč s 6% úrokem od 17. února 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 5.993,62 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 147.704,20 Kč.
Podáním ze dne 18. května 2018, podaným k přepravě téhož dne, podala žalovaná „odpor proti platebnímu rozkazu č. j. 34 Cm 111/2018-12“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 21. srpna 2018, č. j. 5 Cmo 221/2018-40, potvrdil usnesení ze dne 6. června 2018, č. j. 34 Cm 111/2018-15, jímž soud prvního stupně odmítl námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu jako neodůvodněné (§175 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Podáním ze dne 14. listopadu 2018 (č. l. 51) podala žalovaná žalobu na obnovu řízení spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti označeného směnečného platebního rozkazu.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 12. září 2019, č. j. 12 Cmo 204/2019-177, (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 4. března 2019, č. j. 34 Cm 111/2018-132, ve výrocích, jimiž Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu a žalobu na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 34 Cm 111/2018.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §228 odst. 1 a §233 o. s. ř. – dospěl k závěru, podle něhož žalovaná podala žalobu na obnovu řízení po marném uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty. Přitom skutkové tvrzení žalované „o falzu podpisu na směnce“ nepovažoval za skutečnost, kterou žalovaná nemohla bez své viny uplatnit v původním řízení. Současně doplnil, že žalovaná takové skutkové tvrzení uplatnila již v podání ze dne 9. července 2018 (v odvolání proti usnesení ze dne 6. června 2018, č. j. 34 Cm 111/2018-15, jímž soud prvního stupně odmítl její námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu); následně vypracovaný znalecký posudek (obsahující závěr o nepravosti podpisu žalované na směnce) toto tvrzení jen „verifikoval“.
Konečně odvolací soud shledal nepřípadným poukaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 2432/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2013, sp. zn. III. ÚS 1059/12.
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem založené na závěru, podle něhož znalecký posudek (o nepravosti podpisu žalované na směnce) nemá vliv na skutečnost, že tvrzení o nepravosti svého podpisu na směnce žalovaná mohla uplatnit již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.
K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 988/2009, ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4231/2009, a ze dne 13. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5247/2009 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 30. září 2010, sp. zn. III. ÚS 1977/10.
Přitom nelze přehlédnout, že v poměrech dané věci – jak plyne z obsahu spisu (viz doklady o doručení u č. l. 12) – doručil soud prvního stupně žalované společně se směnečným platebním rozkazem i „kopie směnky“.
Za stavu, kdy žalovaná uplatnila skutkové tvrzení o nepravosti svého podpisu na směnce již v podání ze dne 9. července 2018 a žalobu na obnovu řízení podala až 14. listopadu 2018, nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že tak učinila po marném uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty určené ustanovením §233 odst. 1 o. s. ř.
Poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2432/2010 a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1059/12 považuje Nejvyšší soud (vzhledem k rozdílům ve skutkových poměrech oproti projednávané věci) za zjevně nepřiléhavý. K tomu na straně jedné viz body 24. až 26. zmíněného nálezu a na straně druhé vědomost žalované o podobě směnek (a podpisů na nich obsažených), včetně již dne 9. července 2018 vznesené výhrady nepravosti podpisu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu