ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.3686.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3686/2018-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Raiffeisenbank a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49 24 09 01, proti žalovanému I. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 957/23, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě − pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 338/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2018, č. j. 7 Cmo 105/2018-45, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2018, č. j. 7 Cmo 105/2018-45, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. března 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-34, se mění tak, že žalovanému se promíjí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. ledna 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-11.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) směnečným platebním rozkazem ze dne 19. ledna 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-11, uložil žalovanému (I. M.), aby do patnácti dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobci (Raiffeisenbank a. s.) částku 10.000.000,- Kč s 6% úrokem od 16. května 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 33.333,33 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 501.667,- Kč.
Směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen 8. března 2018.
Podáním datovaným 23. března 2018 podal žalovaný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Jakkoli zmíněné podání adresoval soudu prvního stupně, bylo zasláno (a dodáno) do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 23. března 2018; prostřednictvím Krajského soudu v Brně bylo následně doručeno soudu prvního stupně dne 27. března 2018.
Podáním ze dne 27. března 2018, doručeným téhož dne soudu prvního stupně, požádal žalovaný o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, když tyto námitky sice správně adresoval soudu prvního stupně, ale administrativním pochybením je zaslal prostřednictvím datové schránky Krajskému soudu v Brně; spolu s výše uvedenou žádostí o prominutí zmeškání lhůty podal (zopakoval) i námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. března 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-34, žalovanému neprominul zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu; Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 28. června 2018, č. j. 7 Cmo 105/2018-45, toto usnesení potvrdil.
Odvolací soud – cituje ustanovení §58 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a vycházeje z obsahu spisu – v prvé řadě zdůraznil, že jedním z předpokladů pro prominutí zmeškání lhůty je to, že důvod zmeškání je na straně účastníka (jeho zástupce) omluvitelný. Omluvitelný může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu za omluvitelné. Je nutno mít ale na zřetel, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení.
V poměrech dané věci žalovaný odeslal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu do datové schránky Krajského soudu v Brně poslední den lhůty k jejich podání, ačkoli byl ve směnečném platebním rozkazu výslovně poučen o tom, že námitky je nutno podat u podepsaného soudu, tj. soudu prvního stupně.
V poměrech projednávané věci tak – pokračoval odvolací soud – důvod zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nevyplývá z objektivních okolností, ale nastal v důsledku nedbalého postupu při odesílání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Zástupce žalovaného nepochybně mohl zabránit odeslání námitek nesprávnému soudu a bylo jeho věcí, aby zvláště za situace, kdy zastupuje nejen žalovaného v této věci, ale také výstavce směnky v insolvenčním řízení, které je vedené u jiného soudu (Krajského soudu v Brně), a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že námitky odesílal poslední den lhůty k jejich podání, „věnoval zvýšenou pozornost tomu, kterému soudu jsou námitky odesílány“.
Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nešlo o důvod omluvitelný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkající se existence omluvitelného důvodu pro zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterou odvolací soud zodpověděl odchylně od níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu.
Dovolatel popisuje (skutkové) okolnosti týkající se námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (včetně vztahu mezi řízením v této věci a insolvenčním řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 10086/2017, na majetek výstavce směnky (E.), jehož jediným akcionářem a „statutárním „ředitelem“ je žalovaný, a kterého se jako přihlášený věřitel s pohledávkou ze směnky účastní rovněž žalobce.
Dále dovolatel poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 1. června 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, ze dne 14. prosince 2016, sp. zn. 22 Cdo 4459/2015, a ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 30 Cdo 1383/2000, ze kterých pro poměry dané věci dovozuje, že důvod, pro který zmeškal lhůtu k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, je omluvitelný.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkají se výkladu ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §58 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon (odstavec 1). Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání lhůty (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena na závěrech, podle nichž:
1) Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat − zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce − za omluvitelnou.
Podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty imanentně předpokládá, že účastník ví o tom, že lhůtu (on nebo jeho zástupce) zmeškal a že je proto z procesního úkonu, který mu (jinak) přísluší, vyloučen; nelze totiž úspěšně dovozovat, že by účastníku mohla uplynout patnáctidenní lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty uvedená v ustanovení §58 odst.1 o. s. ř. ještě dříve, než se o zmeškání lhůty vůbec dozvěděl.
Srov. např. usnesení ze dne 14. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Ze žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá, že by v případě, kdy je podáno zjevně opožděné odvolání, které neobsahuje návrh na prominutí zmeškání lhůty ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř., měl soud (ať již soud prvního stupně nebo soud odvolací) povinnost vyzvat odvolatele k podání takového návrhu.
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 26 Cdo 1910/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000, pod číslem 65, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 4539/2018.
3) Omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty podle §58 o. s. ř. může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu za omluvitelné.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013.
4) Pro závěr, zda žalovaný zmeškal lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu, není významné, kdy (v jaké okamžiku běhu lhůty – zda na jejím začátku, v průběhu či na konci) k uvedené události mělo dojít. Stanoví-li zákon k podání odporu proti platebnímu rozkazu patnáctidenní lhůtu, bylo zcela v dispozici žalovaného, aby této lhůty stanovené ve prospěch ochrany svých práv využil. Nelze mu proto klást k tíži, že ho nepodal dříve (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, jakož i obdobně důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 5. prosince 2001, sp. zn. I. ÚS 396/01, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. 25 Cdo 1376/2009).
5) Konečně – jak správně poukázal dovolatel – Nejvyšší soud se již zabýval též otázkou omluvitelnosti zmeškání lhůty k podání opravného prostředku v usneseních sp. zn. 30 Cdo 1383/2000 a sp. zn. 22 Cdo 4459/2015. Přitom pro účely omluvitelnosti důvodu, pro který účastník zmeškal lhůtu k podání opravného prostředku, považoval za významné, zda účastník řízení opravný prostředek adresoval nepříslušnému soudu a tomuto soudu jej i doručil (v těchto poměrech uzavřel, že o omluvitelný důvod nejde) nebo zda opravný prostředek adresoval soudu příslušnému, ale následně jej doručil soudu nepříslušnému (potud naopak shledal důvod zmeškání lhůty omluvitelným).
V poměrech projednávané věci je nepochybné, že žalovaný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu správně adresoval soudu prvního stupně, ale omylem je (poslední den námitkové lhůty) zaslal do datové schránky Krajského soudu v Brně. Jakkoli je zmíněné pochybení přičitatelné jen žalovanému (jeho zástupci), shledává Nejvyšší soud zmíněné pochybení za omluvitelné. Mezi účastníky totiž nebylo sporné, že u Krajského soudu v Brně probíhá (a v době podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu probíhalo) insolvenční řízení na majetek výstavce směnky; v tomto řízení byl výstavce zastoupen týmž advokátem (JUDr. Miroslavem Zamiškou) jako žalovaný (jediný akcionář výstavce) v této věci. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil (mimo jiné) i pohledávku z titulu směnky, na základě které byl v projednávané věci vydán směnečný platební rozkaz vůči žalovanému; přitom mylný zápis podání (námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) náležejícího do spisu soudu prvního stupně sp. zn. 23 Cm 338/2017, plyne též z události o mylném zápisu (KSBR 33 INS 186/2017-B-49).
Za stavu, kdy měl Nejvyšší soud za splněné všechny předpoklady určené ustanovením §58 odst. 1 o. s. ř. pro prominutí zmeškání lhůty, rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a prominul žalovanému zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu