ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.459.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 459/2018-1121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v konkursní věci úpadce MERKANTA, spol. s r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Opavě, Rybářská 89/44, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 45197288, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 K 72/98, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení a o rozdělení odměny správce konkursní podstaty, o dovolání bývalého správce konkursní podstaty Mgr. Jaroslava Horkého , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Štěpánem Šťastníkem, advokátem, se sídlem v Opavě, Olomoucká 153/25, PSČ 746 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2017, č. j. 1 Ko 8/2016-1067, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 7. června 2016, č. j. 20 K 72/98-1026, ve znění opravného usnesení ze dne 28. června 2016, č. j. 20 K 72/98-1034, Krajský soud v Ostravě (dále jen „konkursní soud“):
1/ Zrušil konkurs na majetek úpadce (MERKANTA, spol. s r. o. „v likvidaci“) po splnění rozvrhového usnesení (bod I. výroku).
2/ Z částky 5 089 119 Kč na odměně správce konkursní podstaty přiznal současnému správci konkursní podstaty Ing. Vladimíru Čelkovi (dále též jen „V. Č.“) odměnu ve výši 2 544 559 Kč a bývalému správci konkursní podstaty Mgr. Jaroslavu Horkému (dále též jen „J. H.“) odměnu ve výši 2 544 560 Kč (bod II. výroku).
3/ Uložil J. H. zaplatit V. Č. částku 2 516 415 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku).
4/ Uložil V. Č., aby do 30 dnů od právní moci rozhodnutí písemně oznámil soudu, zda uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku úpadce (bod IV. výroku).
K odvolání J. H. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. února 2017, č. j. 1 Ko 8/2016-1067:
1/ Změnil usnesení konkursního soudu v bodech II. a III. výroku tak, že
a/ z částky 5 089 119 Kč na odměně správce konkursní podstaty přiznal V. Č. odměnu ve výši 600 000 Kč a J. H. odměnu ve výši 4 489 119 Kč.
b/ uložil J. H. zaplatit V. Č. částku 571 856 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (první výrok)
2/ Odmítl odvolání J. H. proti bodům I. a IV. výroku usnesení konkursního soudu (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel mimo jiné z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 20. dubna 2001 (č. l. 57) konkursní soud prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustanovil J. H., který předložil 20. února 2007 konečnou zprávu (č. l. 543), doplněnou podáním z 11. března 2007 (č. l. 571).
2/ Usnesením ze dne 26. června 2007 (č. l. 610), jež nabylo právní moci 25. července 2007, konkursní soud schválil konečnou zprávu a určil odměnu správce konkursní podstaty ve výši 5 060 975 Kč a jeho hotové výdaje ve výši 350 328 Kč.
3/ Usnesením ze dne 24. června 2008 (č. l. 681) konkursní soud zprostil J. H. funkce správce konkursní podstaty [dle §8 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“)] a novým správcem konkursní podstaty ustanovil V. Č.
4/ Podle zprávy V. Č. ze dne 31. srpna 2008 J. H. čerpal zálohy na odměnu ve výši 5 379 473 Kč a v konečné zprávě byla schválena odměna správce ve výši 5 060 975 Kč a hotové výdaje ve výši 350 328 Kč, celkem tedy částka 5 411 303 Kč.
5/ Usnesením ze dne 19. září 2014 (č. l. 995), které nabylo právní moci 28. října 2014, konkursní soud rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení takto: - za dobu od konečné zprávy ze dne 11. března 2007 činí příjmy konkursní podstaty částku 281 437,69 Kč a výdaje částku 5 305 017 Kč (bod I. výroku)
- doplatek odměny správce konkursní podstaty (za zpeněžení v rozsahu 281 437,69 Kč) činí 28 144 Kč a o rozdělení celé odměny mezi současného a bývalého správce konkursní podstaty bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím (bod II. výroku).
- hotové výdaje bývalého správce konkursní podstaty za dobu od konečné zprávy ze dne 11. března 2007 činí 32 224 Kč (bod III. výroku)
- hotové výdaje současného správce konkursní podstaty činí 70 551 Kč (bod IV. výroku)
- oddělenému věřiteli č. 136, přihláška pohledávky č. 17, připadá oddělené uspokojení v částce 20 567 562 Kč, přičemž částka 17 200 000 Kč byla již uhrazena jeho právním předchůdcům (bod V. výroku)
- zbývající částka ve výši 869 490,17 Kč bude rozdělena mezi ostatní věřitele, jejichž pohledávky byly zjištěny (bod VI. výroku).
Odvolací soud - cituje §8 odst. 3 větu první ZKV, §9 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4135/2011 (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) - přisvědčil konkursnímu soudu v tom, že pravomocně schválenou odměnu v celkové výši 5 089 119 Kč je třeba rozdělit mezi dva (v řízení činné) správce konkursní podstaty, když „odměna v jednom konkursním řízení je jen jedna“. Dále uvedl, že J. H. byl sice důvodně zproštěn funkce správce pro neoprávněné nakládání s prostředky majetkové podstaty, přesto je nutno zohlednit, že do doby jeho zproštění vykonával funkci řádně a bez prodlení, provedl inventarizaci rozsáhlého majetku, řádný soupis podstaty, přezkoumal 125 přihlášek pohledávek, podával daňová přiznání a pravidelné zprávy soudu, spolupracoval s věřitelským výborem, zpeněžil majetek za 46 751 373,96 Kč, navrhl a realizoval částečný rozvrh, předložil řádnou konečnou zprávu. Správce V. Č. přezkoumal činnost J. H., zadal provedení auditu, zpeněžil majetek za 27 071 Kč, vedl časově a právně náročný spor u Okresního soudu v Opavě, předložil návrh na závěrečný rozvrh a splnil rozvrhové usnesení.
Na rozdíl od konkursního soudu (který určil podíl na odměně správce pro každého správce ve výši 50 %) dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na délku doby (funkci správce vykonával J. H. od 20. dubna 2001 do 24. června 2008 a V. Č. od 24. června 2008 dosud) a na rozsah jejich činnosti je spravedlivé rozdělit pravomocně přiznanou odměnu v poměru 11,78 % pro V. Č. (což činí 600 000 Kč) a 88,22 % pro J. H. (což činí 4 489 119 Kč). K rozsahu činnosti správců poznamenal, že v době, kdy byl V. Č. ustanoven správcem konkursní podstaty, nebylo prakticky co zpeněžovat, byly již přezkoumány všechny přihlášky, vyčkávalo se jen výsledku soudního sporu, bez jehož ukončení nešlo provést závěrečný rozvrh. Námitku promlčení vznesenou J. H. vyhodnotil odvolací soud jako nedůvodnou, případně uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. K tomu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04.
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Konkrétně jde o otázku, zda a na základě čeho, respektive do jaké doby lze rozhodnout o rozdělení odměny mezi více správců konkursní podstaty v situaci, kdy o odměně jednoho z nich bylo již dříve pravomocně rozhodnuto.
Dovolatel především namítá, že v usnesení o zrušení konkursu nemohl konkursní soud rozhodnout o odměně správce, když usnesením ze dne 26. června 2007, č. j. 20 K 72/98-610, schválil konečnou zprávu a vyúčtování jeho odměny a hotových výdajů. Změnil-li konkursní soud usnesením ze dne 7. června 2016, č. j. 20 K 72/98-1026, odměnu správce (po 9 letech), aplikoval pouze podzákonný předpis a nevypořádal se nijak s tím, že je vázán podle §170 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesením z 26. června 2007. Otázkou res iudicata se nezabýval ani odvolací soud, který vyšel z toho, že v konkursním řízení je pouze jedna odměna. Podle dovolatele jsou okolnosti dané věci odlišné od situace, kterou řešil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4135/2011, na něž odkázal odvolací soud. Konečně dovolatel nezpochybňuje důvody, pro které byl zproštěn funkce správce, ale odmítá sankce ve formě zkrácení jeho odměny. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil první výrok usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Š. Č. a V. Č. (pozůstalí po V. Č., zemřelém dne 20. června 2017) ve vyjádření navrhují „ponechat“ V. Č. odměnu ve výši přiznané konkursním soudem (2 544 559 Kč), kterou považují za spravedlivou a odpovídající odvedené práci, nebo alespoň ve výši přiznané odvolacím soudem (600 000 Kč).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pro dovolací řízení se tedy použije občanský soudní řád v jeho znění účinném do 31. prosince 2007, čemuž odpovídá i přiléhavé poučení odvolacího soudu o podmínkách přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o případ dle §237 odst. 1 písm. a/ nebo b/ o. s. ř. nejde), dovolatel však (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4135/2011, na které přiléhavě odkázal odvolací soud, dovodil (mimo jiné), že prověrka správnosti právního posouzení věci konkursním soudem při výkladu §9 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb. ve znění účinném do 31. prosince 2007 se v mezích instančního přezkumu projevuje prostřednictvím úsudku, zda soud:
1/ Správně určil „délku doby činnosti, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty.
2/ Při konkrétním vymezení „rozsahu činnosti“ vykonané správcem konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, nepominul některé z provedených úkonů potřebných pro naplnění účelu a cíle konkursu, popřípadě zda mezi úkony provedené správcem konkursní podstaty nezahrnul jako podstatné pro určení podílu na konkursní odměně ty, jež nesouvisí s naplňováním účelu a cílů konkursu ani s jinak definovanými povinnostmi správce konkursní podstaty.
3/ Při jinak správně zjištěné „délce doby činnosti“ a správně určeném „rozsahu činnosti“ správců konkursní podstaty v konkrétní konkursní věci upřednostnil některé z těchto kriterií na úkor druhého bez rozumného opodstatnění.
Tamtéž Nejvyšší soud vysvětlil, že §9 odst. 1 konkursní vyhlášky neupravuje způsob výpočtu konkursní odměny (ta se určuje podle §6 až 8 konkursní vyhlášky), nýbrž stanoví kriteria, podle kterých se určí podíl v konkursu postupně činných správců konkursních podstat na již vypočtené konkursní odměně.
V dané věci odvolací soud podrobně a přesvědčivě popsal (na zjištěném skutkovém stavu dovoláním nedotčeném) způsob, jakým určil podíl bývalého a stávajícího správce konkursní podstaty na konkursní odměně v této věci. Jeho závěry přitom plně obstojí v mezích daných přezkumnou činností Nejvyššího soudu.
Tvrdí-li dovolatel, že odměna, kterou mu konkursní soud přiznal v usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 26. června 2007, byla napadeným rozhodnutím po mnoha letech překvapivě a bez zákonného podkladu změněna (zkrácena), přehlíží skutečnost, že v tomto usnesení konkursní soud rozhodoval o celkové odměně správce konkursní podstaty. Jestliže dovolatel (jak plyne i z formulace jím předestřené otázky) prosazuje svou představu, že usnesením o schválení konečné zprávy bylo rozhodnuto výlučně o odměně J. H. coby osoby správce konkursní podstaty, je jeho představa mylná. Není totiž rozhodné, zda v době rozhodnutí konkursního soudu dovolatel působil jako (do té doby jediná osoba ve funkci správce konkursní podstaty). Pro věřitele a úpadce není podstatné, kolik osob bylo činných ve funkci správce konkursní podstaty a celková odměna musí být rozdělena mezi jednotlivé v řízení činné správce, přičemž součty jejich odměn odpovídají jedné celkové odměně správce za celé řízení (srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, uveřejněného pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podává-li se dále z argumentace dovolatele též jeho přesvědčení, že v dané věci bránila vydání napadeného rozhodnutí překážka věci rozhodnuté, pak k tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
Při normálním průběhu konkursu (takovém, jenž vyúsťuje ve zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení ve smyslu §44 odst. 1 písm. b/ ZKV) schvaluje konkursní soud odměnu správce konkursní podstaty v souladu s §8 odst. 3 věty třetí ZKV v rámci usnesení o schválení konečné zprávy (srov. §29 ZKV). V takovém rozhodnutí konkursní soud určí výši odměny správce konkursní podstaty. Usnesení o schválení konečné zprávy je usnesením ve věci samé (§237 odst. 1 o. s. ř.) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Výrok pravomocného rozhodnutí, jímž konkursní soud určí odměnu správce konkursní podstaty, je pro účastníky konkursního řízení (jimž proti němu náleželo právo odvolání) závazný, což ve stejném rozsahu platí též pro všechny orgány (§159a odst. 1 a 4 o. s. ř., ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.) [srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 4201/2010, uveřejněného pod číslem 22/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
I po pravomocném schválení konečné zprávy mohou nastat situace, kdy správce konkursní podstaty bude právem žádat další odměnu nebo náhradu dalších hotových výdajů (např. proto, že posléze do konkursní podstaty přibyl nový majetek, jenž musí být zpeněžen nebo že vznikly neočekávané výdaje, jež nebyly kryty částkou určenou pro tyto účely v usnesení o schválení konečné zprávy). Vždy však musí jít o odměnu a náhradu hotových výdajů za činnosti, kterou správce konkursní podstaty prováděl později než před vydáním rozhodnutí o schválení konečné zprávy (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1081/2007). V konfrontaci s usnesením o rozvrhu ze dne 19. září 2014 je zjevné, že v usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 26. června 2007 konkursní soud nezahrnul do odměny správce konkursní podstaty částku 28 144 Kč proto, že šlo o odměnu za činnost (za zpeněžení majetku v rozsahu 281 437,69 Kč), kterou vykonal V. Č. (nikoliv dovolatel) po vydání usnesení o schválení konečné zprávy. Poměřováno závěry plynoucími z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1081/2007 se odtud podává, že překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) nebránila konkursnímu soudu v tom, aby v rozvrhovém usnesení ze dne 19. září 2014 též určil, že doplatek odměny správce konkursní podstaty činí 28 144 Kč, s tím, že o rozdělení celé odměny mezi současného a bývalého správce konkursní podstaty rozhodne samostatným rozhodnutím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu