ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.104.2020.1
KSOL 20 INS 10175/2017
1 ICm 1887/2019
sp. zn. 29 ICdo 104/2020-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Hart & Partners, v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 046 80 294, jako insolvenčního správce dlužníka BALUS Stavebniny, a. s., zastoupeného Mgr. Filipem Lorenzem, advokátem, se sídlem v Praze, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, proti žalovanému GODUS s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 053 83 773, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci , se sídlem v Olomouci, Studentská 7, PSČ 771 11, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 1887/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BALUS Stavebniny, a. s. , se sídlem v Olomouci, Sladkovského 53A, PSČ 783 71, identifikační číslo osoby 253 88 304, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 10175/2017, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 1887/2019 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) 8. července 2019 se žalobce (Hart & Partners, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka BALUS Stavebniny, a. s.) domáhá vůči žalovanému (GODUS s. r. o.) určení neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. listopadu 2016 mezi dlužníkem (jako postupitelem) a žalovaným (jako postupníkem).
Podáním ze dne 15. června 2020 (č. l. 259) navrhl žalovaný (mimo jiné), aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Městskému soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Žalobce, jeho právní zástupce i žalovaný mají sídlo v obvodu Městského soudu v Praze.
2/ Žalovaný sám řízení neinicioval, a proto po něm nelze oprávněně požadovat, aby nesl zvýšené (zejména cestovní) náklady s řízením o žalobě spojené.
3/ Insolvenční soud dosud (z pohledu žalovaného) neučinil žádné procesní úkony, které by znemožňovaly přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu.
Žalobce s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nesouhlasí (č. l. 270) a považuje jej za nedůvodný.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci (které vstoupilo do řízení) s návrhem na delegaci vhodnou rovněž nesouhlasí (č. l. 268), maje za to, že návrh žalovaného není opodstatněný.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu, u nějž je věc vedena, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvody uváděné žalovaným přitom nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Situace, že některý z účastníků řízení (či jejich právních zástupců) musí překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že obtíže popisované žalovaným jsou přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§84, §85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§7b odst. 4 ve spojení s §7a písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona )]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 102/2018. Vyhovět návrhu na přikázání věci jinému soudu by v daném případě znamenalo popřít definici incidenčního sporu vyjádřenou v §2 písm. d/ insolvenčního zákona, podle které jde o spor projednávaný „v rámci insolvenčního řízení“ (srov. i §160 insolvenčního zákona).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu