ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.114.2020.1
KSPL 65 INS XY
65 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 114/2020-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, o určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 65 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2020, č. j. 65 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 10. září 2019, č. j. 65 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník M. B.) domáhal určení, že pohledávka žalované (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky) v celkové výši 20 472 Kč (představující penále na pojistném dle platebního výměru ze dne 16. července 2007) není po právu (bod I. výroku); dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Výslovně proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[4] Z dovolání je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[6] Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[7] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
[8] Ve zbývající části, tj. v rozsahu potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je pak dovolání nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
[9] Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahující napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustanovení §238 odst. 3 o. s. ř. se za rozhodnutí podle odst. 1 písm. c) považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč.
[10] V projednávané věci je předmětem řízení pohledávka žalovaného v celkové výši 20 472 Kč a není pochyb o tom, že nejde o pohledávku pracovněprávní ani o pohledávku ze spotřebitelských smluv.
[11] Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu