ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.134.2020.1
KSOL 20 INS 10175/2017
1 ICm 1923/2019
sp. zn. 29 ICdo 134/2020-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové, v právní věci žalobce Hart & Partners, v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 04680294, jako insolvenčního správce dlužníka BALUS Stavebniny, a. s., zastoupeného Mgr. Filipem Lorenzem, advokátem se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, proti žalovanému GODUS s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05383773, zastoupenému Mgr. Janem Vančurou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Salmovská 1534/11, PSČ 120 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci , se sídlem v Olomouci, Studentská 7, PSČ 771 11, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 1923/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BALUS Stavebniny, a. s. , se sídlem v Olomouci, Sladkovského 53A, PSČ 783 71, identifikační číslo osoby 25388304, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 10175/2017, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 1923/2019 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) dne 11. července 2019 se žalobce (Hart & Partners, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka BALUS Stavebniny, a. s.) domáhá vůči žalovanému (GODUS s. r. o.) určení neúčinnosti převodu v žalobě blíže specifikovaných vozidel.
[2] Podáním ze dne 23. září 2020 (č. l. 94) navrhl žalovaný, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Městskému soudu v Praze, přičemž návrh odůvodnil tím, že:
1/ Sídlo a podnikatelské aktivity žalovaného jsou soustředěny v Praze a vedení předmětného incidenčního sporu je v této době pro něj ekonomicky i časově zatěžující.
2/ Žalovaný sám řízení neinicioval, a proto po něm v zájmu hospodárnosti a ochrany strany, která řízení nezahájila a účinně se brání, nelze oprávněně požadovat, aby nesl zvýšené (zejména cestovní) náklady s řízením o žalobě spojené.
3/ Žalovaný pro prokázání svých tvrzení v řízení o žalobě zvažuje navržení výslechu svědků, kteří mají bydliště v P. či blízkém okolí, a delegaci tak považuje za nezbytnou z důvodu snadnějšího přístupu těchto osob k soudu, jakož i z důvodu epidemiologického.
[3] Žalobce považuje návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze za nedůvodný a zároveň poukazuje na skutečnost, že v obdobné věci mezi žalobcem a žalovanou dospěl ke stejnému závěru také Nejvyšší soud.
[4] Krajské státní zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci, jež vstoupilo do řízení, návrh žalovaného shledává neopodstatněným, maje za to, že jde o návrh zjevně obstrukčního charakteru (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 104/2020).
[5] Podle §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[6] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu, u nějž je věc vedena, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
[7] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
[8] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[9] Nejvyšší soud neshledal důvody popsané žalovaným v návrhu na delegaci způsobilými prolomit výše uvedené ústavní principy.
[10] Situace, že některý z účastníků řízení (jejich právních zástupců či navržených svědků) musí překonat mezi místem současného sídla či bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že tyto obtíže jsou přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§84, §85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§7b odst. 4 ve spojení s §7a písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 102/2018. Nelze též pominout, že některé procesní úkony (např. výslechy svědků) mohou být v souladu s §122 odst. 2 o. s. ř. provedeny dožádaným soudem. Vyhovět návrhu na přikázání věci jinému soudu by v daném případě znamenalo popřít definici incidenčního sporu vyjádřenou v §2 písm. d/ insolvenčního zákona, podle které jde o spor projednávaný „v rámci insolvenčního řízení“ (srov. i §160 insolvenčního zákona). K tomu ostatně srov. v obdobné věci v řízení mezi stejnými účastníky i přiléhavě zmiňované usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 104/2020.
[11] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu