ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.139.2020.1
KSOS 14 INS 12374/2015
11 ICm 4078/2016
sp. zn. 29 ICdo 139/2020-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce AIKVLK.CZ v. o. s. , se sídlem v Přerově, Č. Drahlovského 871/17, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 024 13 639, jako insolvenčního správce dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“, proti žalovanému FLOSMAN a. s. , se sídlem v Táboře, Chýnovská 1917/9, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 251 88 445, o určení neplatnosti právního jednání dlužníka a o zaplacení částky 2 485 315 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 4078/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Opavě, Slezská 110/24, PSČ 747 05, identifikační číslo osoby 258 46 761, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 12374/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. července 2020, č. j. 11 ICm 4078/2016, 11 VSOL 162/2020-162 (KSOS 14 INS 12374/2015), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 4. října 2019, č. j. 11 ICm 4078/2016-92, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o započtení pohledávek uzavřené dne 1. července 2014 mezi dlužníkem (AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“), společností FLOP JIH spol. s r. o. a žalovaným (FLOSMAN a. s.) a o zaplacení částky 2 485 315 Kč do majetkové podstaty (bod I. výroku).
2/ Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. července 2020, č. j. 11 ICm 4078/2016, 11 VSOL 162/2020-162 (KSOS 14 INS 12374/2015):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (AIKVLK.CZ v. o. s. jako insolvenční správce dlužníka AKTIV 95 OPAVA s. r. o. „v likvidaci“) dovolání „v plném rozsahu“. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[5] Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním v celém jeho rozsahu, tedy v prvním výroku i v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil bod II. výroku insolvenčního soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k těmto výrokům však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[6] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu výroku o věci samé, pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle obsahu) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[7] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[8] V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 12. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu