ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.151.2019.1
MSPH 77 INS XY 177 ICm XY 29 ICdo 151/2019-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce T. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1/ M. Z. , narozenému XY, bytem XY, 2/ Ing. Peteru Režnickému , se sídlem ve Statenicích, Keltská 380, PSČ 252 62, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. R., a 3/ JUDr. Kamilu Andree , se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 22/43, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. R., narozené XY, bytem XY, o určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí mimo dražbu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. R. , narozeného XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 6. března 2018 se žalobce (T. R.) domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 2. ledna 2018, kterou druhý žalovaný (Ing. Peter Režnický, jako insolvenční správce dlužníka T. R.) a třetí žalovaný (JUDr. Kamil Andree, jako insolvenční správce dlužnice J. R.) zpeněžili nemovitosti zapsané v soupisu majetkové podstaty dlužníka T. R. prodejem mimo dražbu prvnímu žalovanému (M. Z.).
Podáním datovaným 9. září 2018 žalobce (mimo jiné) navrhl, aby věc byla odňata Městskému soudu v Praze a přikázána Krajskému soudu v Brně z důvodu nutnosti i vhodnosti.
Usnesením ze dne 10. října 2019, č. j. 177 ICm XY, Městský soud v Praze vyzval žalobce k doplnění návrhu na přikázání věci jinému soudu (a současně ho poučil o tom, jak má návrh doplnit).
Podáním datovaným 21. října 2019 žalobce doplnil, že důvodem pro přikázání věci jinému soudu jsou „neodůvodněné průtahy v řízení v nepředložení opakovaných návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu, soudy obou stupňů s předkládacími zprávami k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, na odnětí a přikázání všech výše a níže uvedených věcí po dobu delší než 11 měsíců“. Dále žalobce polemizuje s postupem soudkyně J. H., jež (dle žalobce) ignoruje procesní úkony a „nezákonným způsobem si přisvojuje pravomoci, které jí nenáleží“. Další výhrady vůči soudkyni J. H., jejímu chování a jednání pak žalobce uplatnil v podání datovaném 25. listopadu 2019.
K výzvě Městského soudu v Praze (usnesení ze dne 10. října 2019, č. j. 177 ICm XY) se k návrhu na přikázání věci vyjádřili všichni žalovaní. Uvedli, že jim není znám žádný důvod, pro který by věc měla být přikázána jinému soudu.
Městský soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci jinému soudu s předkládací zprávou ze dne 13. listopadu 2019.
Podle ustanovení §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh žalobce na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno řízení, a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
K návrhu na delegaci nutnou.
Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti ohledně „postupu Městského soudu v Praze“ a „podjatosti rozhodující soudkyně J. H.“, nejsou těmi důvody, které by mohly vést k postupu předvídanému v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
K tomu srov. též např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněné pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017.
K návrhu na delegaci vhodnou.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu ani podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř., ani podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje Krajskému soudu v Brně k projednání a rozhodnutí, přičemž důvody pro takový postup nejsou dány ani vůči jiným krajským soudům.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že nepřehlédl podání žalobce datovaná 8. prosince 2019 a 27. ledna 2020, ve kterých žalobce vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu R. K., J. Z., M. P., Z. K., H. M., P. S., V. B., F. I., B. D., H. Z., D. V., J. N. a M. N. Důvody podjatosti žalobce spatřuje v tom, že jmenovaní soudci „opakovaně vydávají právní zmetky, s důsledkem vytvoření zjevně nepřátelského vztahu vůči žalobci“ a „rozhodují při opakované ignoraci základních procesních námitek, zejména nesprávně obsazeného senátu v rozporu s rozvrhem práce soudu“ (v podání z 27. ledna 2020 užívá na adresu senátů č. 29 a 30 Nejvyššího soudu i hrubé vulgarismy).
Z judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že podle §2 o. s. ř. procesní obstrukce nepožívá právní ochrany (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K postupu soudu při obstrukčním uplatnění námitky podjatosti viz především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7 - 8, ročník 2019, pod číslem 74, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, sp. zn. 30 Nd 126/2018.
V návaznosti na tyto (judikatorně ustálené) závěry pak Nejvyšší soud nemá (s přihlédnutím k obsahu námitek a charakteru podání, jež žalobce v řízení činí) pochyb o tom, že námitky snášené žalobcem na adresu soudců soudních oddělení č. 29 i 30 nejsou řádnými námitkami podjatosti (a již proto je lze hodnotit jako procesní obstrukci ve smyslu §2 o. s. ř.). Důvod postupovat podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. proto Nejvyšší soud v dané neměl.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu