ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.152.2019.1
KSUL 81 INS XY
81 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 152/2019-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně H. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalovanému O2 Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 601 93 336, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 81 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka AUTOCENTRUM Ibl & Strnad spol. s r. o. , se sídlem v Krupce, Mírové náměstí 645, PSČ 417 42, identifikační číslo osoby 250 13 882, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2019, č. j. 81 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 81 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 4. prosince 2018, č. j. 81 ICm XY, ve znění opravného usnesení ze dne 10. ledna 2019, č. j. 81 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl žalobu, kterou žalobkyně (H. K.) popřela pohledávku žalovaného (O2 Czech Republic a. s.) ve výši 15 337,05 Kč (dále jen „pohledávka“) přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka (AUTOCENTRUM Ibl & Strnad spol. s r. o.) (bod I. výroku).
2/ Rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 10 000 Kč žalobkyni (bod II. výroku).
3/ Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. července 2019, č. j. 81 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 81 XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že podle ustanovení §202 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), byl 22. listopad 2018 posledním dnem patnáctidenní zákonné lhůty ke složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu, neboť přezkumné jednání se konalo dne 7. listopadu 2018 (B-5). Vzhledem k tomu, že žalobkyně složila jistotu až dne 26. listopadu 2018, insolvenční soud její žalobu po právu odmítl (§202 odst. 5 insolvenčního zákona). Odvolací soud dále uvedl, že jistina by byla složena po zákonem stanovené lhůtě, i kdyby byla složena dne 23. listopadu 2018, jak tvrdí dovolatelka.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které podle jeho obsahu směřuje proti prvnímu potvrzujícímu výroku (o odmítnutí žaloby) a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, respektive má být posouzena jinak. Dovolatelka argumentuje, že insolvenční soud je povinen poučit věřitele popírajícího pohledávku jiného věřitele o povinnosti složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu. Namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že odvolací soud dovolatelkou předestřenou právní otázku vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které dovolací soud neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[6] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle §202 odst. 3 insolvenčního zákona je možné složit pouze v zákonem stanovené lhůtě. K pozdnímu složení jistoty, byť k němu došlo před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle §202 odst. 5 insolvenčního zákona, se nepřihlíží. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, uveřejněné pod číslem 8/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012, uveřejněné pod číslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 27/2014.
[7] V usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2014, Nejvyšší soud doplnil, že výše jistoty na náklady řízení incidenčního sporu i počátek běhu lhůty k jejímu složení jsou stanoveny zákonem v rámci úpravy popěrného práva věřitelů. Povinnost složit jistotu (a počátek běhu lhůty) se neodvíjí od poskytnutí poučení či jakékoli výzvy insolvenčním soudem popírajícímu věřiteli.
[8] K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 37/2020, v němž rozhodoval o totožné právní otázce v jiném incidenčním sporu o žalobě dovolatelky v rámci téhož insolvenčního řízení.
[9] Se závěry uvedenými v odstavcích [6] až [8] je tak napadené rozhodnutí v souladu.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu