ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.32.2020.1
2
3
KSCB 41 INS 21853/2017
43 ICm 1916/2018
sp. zn. 29 ICdo 32/2020-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce COMMERZBANK Aktiengesellschaft , se sídlem Kaiserstrasse 16, 603 11, Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 32000, jednajícího prostřednictvím odštěpného závodu COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 934/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 476 10 921, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému VPI CZ, v.o.s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 030 07 740, jako insolvenčnímu správci dlužníka SAHOS a. s., zastoupenému Mgr. Ivanem Brambaškim, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm 1916/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SAHOS a. s. , se sídlem v Pištíně 134, PSČ 373 46, identifikační číslo osoby 625 09 390, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 21853/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2019, č. j. 43 ICm 1916/2018, 101 VSPH 478/2019-90 (KSCB 41 INS 21853/2017), o návrhu žalobce na odklad právní moci tohoto rozsudku, takto:
Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2019, č. j. 43 ICm 1916/2018, 101 VSPH 478/2019-90 (KSCB 41 INS 21853/2017), se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. dubna 2019, č. j. 43 ICm 1916/2018-62, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu na určení, že (blíže specifikovaná) dílčí pohledávka č. 1 ve výši 56 136 817,16 Kč s příslušenstvím existuje po právu (bod I. výroku).
2/ Zamítl žalobu na určení, že (blíže specifikovaná) dílčí pohledávka č. 2 ve výši 10 908 266,16 Kč s příslušenstvím existuje po právu (bod II. výroku).
3/ Zamítl žalobu na určení, že (blíže specifikovaná) dílčí pohledávka č. 3 ve výši 56 136 817,16 Kč s příslušenstvím existuje po právu (bod III. výroku).
4/ Zamítl žalobu na určení, že (blíže specifikovaná) dílčí pohledávka č. 4 ve výši 10 908 266,16 Kč s příslušenstvím existuje po právu (bod IV. výroku).
5/ Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod V. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem:
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, domáhaje se jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku insolvenčního soudu, a vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Podáním ze dne 22. července 2020 dovolatel dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc prvního výroku napadeného rozsudku do rozhodnutí o podaném dovolání. Návrh odůvodnil tím, že odkladem právní moci prvního výroku napadeného rozsudku odpadne důvod pro vydání usnesení ze dne 24. června 2020, č. j. KSCB 41 INS 21853/2017-P8-7, jímž insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky P8 dovolatele ze dne 19. března 2018 ve výši 134 406 697,87 Kč (bodem I. výroku) a rozhodl o ukončení účasti dovolatele v insolvenčním řízení v rozsahu této pohledávky (bodem II. výroku) [dále jen „usnesení o ukončení účasti v řízení“]. Dovolatel dále uvedl, že bude-li dovolání vyhověno, stane se majoritním věřitelem dlužníka, přičemž usnesením o ukončení účasti v řízení mu byla odebrána možnost účastnit se insolvenčního řízení dlužníka. Podle dovolatele odložením právní moci prvního výroku rozsudku odvolacího soudu nebudou jiné osoby ve svých právech nijak dotčeny.
Následným podáním ze dne 21. září 2020 dovolatel doplnil návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí o tvrzení, že dne 30. července 2020 uzavřel žalovaný se společnostmi označenými v tomto podání, jakož i s dalšími osobami (přes nesouhlasné stanovisko státního zastupitelství) dohodu o narovnání; byla-li by práva z této dohody plynoucí vypořádána, došlo by k závažnému ohrožení práv žalobce, neboť by mu byla odebrána možnost účastnit se insolvenčního řízení a uspokojit své nároky z majetkové podstaty dlužníka.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (srov. bod 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
V usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Žaloba o určení pravosti pohledávky (odporová žaloba) je žalobou určovací a rozsudek, jímž soud takové žalobě vyhoví, se nevykonává; zbývá tedy určit, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí.
Dovolací soud nepřehlédl, že k odvolání dovolatele usnesením ze dne 24. srpna 2020, č. j. KSCB 41 INS 21853/2017, 4 VSPH 964/2020-P8-14, zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, Vrchní soud v Praze usnesení o ukončení účasti v řízení zrušil. Z odůvodnění rozhodnutí se však podává, že Vrchní soud v Praze má účast dovolatele v insolvenčním řízení za skončenou již právní mocí dovoláním napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud ̶ přihlížeje k argumentaci dovolatele a k aktuálnímu stavu insolvenčního řízení [zejména ke skutečnosti, že dne 25. června 2020 se konala schůze věřitelů (B-90), která měla na programu jednání /mimo jiné/ projednání obsahu návrhu dohody o narovnání (B-82), v důsledku které by měly být uhrazeny pohledávky věřitelů (s výjimkou pohledávky žalobce), jakož i k tomu, že Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích uplatnilo výhrady založené (i) na dosud neskončeném dovolacím řízení v této věci] ̶ dospěl k závěru, podle něhož jsou splněny předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku, jak byly Nejvyšším soudem formulovány v R 144/2018.
Proto Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu