ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.33.2020.1
KSPH 65 INS 28236/2014
65 ICm 180/2016
sp. zn. 29 ICdo 33/2020-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Green House Jesenice s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1746/52, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01609670, zastoupeného Mgr. Martinem Buchtou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Milanu Edelmannovi , se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, PSČ 158 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Senior dům Jesenice a. s. v likvidaci, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 ICm 180/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Senior dům Jesenice a. s. v likvidaci , se sídlem v Jesenici, Nákupní 1127, PSČ 252 42, identifikační číslo osoby 24830844, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 65 INS 28236/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2019, č. j. 65 ICm 180/2016, 103 VSPH 379/2018-125 (KSPH 65 INS 28236/2014), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 65 ICm 180/2016-98, Krajský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
1/ Určil, že z majetkové podstaty dlužníka (Senior dům Jesenice a. s. v likvidaci) se vylučuje označená rozestavěná stavba v obci Jesenice, katastrální území Jesenice u Prahy (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
[2] Insolvenční soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že rozestavěná stavba není (před 1. lednem 2014 se nestala) samostatnou věcí v právním smyslu; jako taková je součástí pozemku, který vlastní žalobce.
[3] K odvolání žalovaného (Mgr. Milana Edelmanna, jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. září 2019, č. j. 65 ICm 180/2016, 103 VSPH 379/2018-125 (KSPH 65 INS 28236/2014):
1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že vylučovací žalobu zamítl (první výrok).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[4] Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že rozestavěná stavba není samostatnou věcí v právním smyslu. Na tomto základě pak uzavřel, že právě proto se nelze úspěšně domoci jejího vyloučení z majetkové podstaty dlužníka.
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázky:
Je namístě zvažovat přerušení řízení o vylučovací žalobě dle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., při konkurenci (souběhu) této žaloby s žalobou o určení vlastnického práva k téže věci?
[6] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a že řízení je současně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[7] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel poukazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 379/2006, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. 29 ICdo 169/2017, vytýkaje odvolacímu soudu, že stejně jako insolvenční soud nezohlednil jeho námitku (nezabýval se jí), že v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (15. ledna 2016) podal u Okresního soudu Praha – západ žalobu o určení vlastnického práva k rozestavěné stavbě, přičemž v době vydání napadeného rozhodnutí již spor o této žalobě probíhal před insolvenčním soudem (pod sp. zn. 75 ICm 221/2019).
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[9] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[10] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí se závěrům formulovaným v rozhodnutích Nejvyššího soudu označených výše v odstavci [7] nikterak neprotiví. Jak je patrno i z podoby tzv. žalobního petitu (a obecně pak z žaloby jako celku) ve věci vedené nyní u insolvenčního soudu pod sp. zn. 75 ICm 221/2019 (C4), výsledek obou sporů závisí na řešení otázky, zda rozestavěná stavba je samostatnou věcí v právním smyslu (nebo součástí pozemku ve vlastnictví dovolatele). V obou sporech se tato otázka řeší ve vztahu k žalobami požadovanému určení (že dovolatel je vlastníkem takové stavby, respektive, že taková stavba nenáleží do soupisu majetkové podstaty dlužníka) jen jako otázka předběžná, takže důvod přerušit řízení o vylučovací žalobě zjevně dán nebyl.
[11] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu