ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.37.2018.1
MSPH 89 INS 18491/2013
189 ICm 3168/2013
sp. zn. 29 ICdo 37/2018-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce T & Partners Praha, s. r. o. , se sídlem v Bratislavě, Kopanice 4, PSČ 821 04, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 45515603, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, proti žalovanému Zrůstek a partneři v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčnímu správci dlužníka PKI EUROPE, s. r. o., o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 189 ICm 3168/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PKI EUROPE, s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28771095, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 18491/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2017, č. j. 189 ICm 3168/2013, 101 VSPH 112/2017-283 (MSPH 89 INS 18491/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 189 ICm 3168/2013-225, ve znění rozsudku ze dne 13. prosince 2016, č. j. 189 ICm 3168/2013-255, zamítl žalobu, kterou se žalobce (T & Partners Praha, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka PKI EUROPE, s. r. o.) vyloučení (ve výroku blíže specifikovaných) nemovitostí (dále jen „předmětné nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (I. a IV. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud uzavřel, že:
1. Nebylo prokázáno, že by žalobce poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 8 480 000 Kč dle smlouvy z 31. ledna 2011.
2. Neexistoval tedy žalobcem tvrzený důvod (uspokojení pohledávky žalobce ze smlouvy o půjčce) pro převod předmětných nemovitostí na dlužníka dvěma kupními smlouvami z 9. května 2012 a 27. července 2012 (dále jen „kupní smlouvy“).
3. Žalobce a dlužník byli majetkově a personálně propojenými osobami.
4. Přímým úmyslem (záměrem) obou účastníků kupních smluv bylo vyvést předmětné nemovitosti z majetku dlužníka na žalobce, s tím že obě smluvní strany byly srozuměny s tím, že jde prakticky o převod bezúplatný, což poškodí věřitele dlužníka.
5. Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož záměr obou smluvních stran při uzavírání smlouvy dosáhnout výsledku, který odporuje zákonu nebo jej obchází, vede k neplatnosti takové smlouvy podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013.
6. Kupní smlouvy jsou proto neplatné.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (tj. právní posouzení kupních smluv a závěr o jejich absolutní neplatnosti pro obcházení zákona dle §39 obč. zák.), zcela odpovídá závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněném pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2009“), na který přiléhavě odkázal v odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž odvolací soud.
V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že „je-li prokázáno, že úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází – tedy že jednaly v úmyslu (se záměrem) zkrátit v možnosti uspokojení pohledávek z majetku prodávajícího (pozdějšího úpadce) ostatní věřitele prodávajícího (pozdějšího úpadce) – má to za následek absolutní neplatnost smlouvy podle §39 obč. zák. Důvodem neplatnosti tu však není rozpor s dobrými mravy, nýbrž právě skutečnost, že takový právní úkon svým účelem odporuje zákonu.“
Argumentace odvolacího soudu není ani překvapivá, neboť již insolvenční soud konstatoval, že „účelem všech těchto transakcí přímo souvisejících s tvrzeným převodem předmětných nemovitostí (tj. smlouvy o půjčce i obou kupních smluv), bylo vyvedení majetku dlužníka do majetku žalobce“.
Konečně námitkou, podle níž je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, dovolatel nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) a k jejímu přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže. Namítanou vadou řízení ostatně toto rozhodnutí ani netrpí (k otázce nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu dále srov. (ve vazbě na skutečnost, že řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu