ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.37.2020.1
KSUL 81 INS XY
81 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 37/2020-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně H. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalovanému P. I., narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 81 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka A. I. & S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. 81 ICm XY, 103 VSPH XY (KSUL 81 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. prosince 2018, č. j. 81 ICm XY, ve znění usnesení ze dne 10. ledna 2019, č. j. 81 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu, jíž žalobkyně (jako přihlášená věřitelka) v insolvenční řízení dlužníka A. I. & S. uplatnila popření pravosti pohledávky žalovaného (rovněž přihlášeného věřitele) [bod I. výroku]. Dále určil, že po právní moci usnesení se vrací složená jistota (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku)
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Cituje §202 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, uveřejněném pod číslem 8/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 8/2015“), které je – stejné jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, odvolací soud dovodil, že poslední den lhůty k zaplacení jistoty připadl na 22. listopadu 2018. Protože žalobkyně jistotu složila později (dne 23. listopadu 2018), nelze k jejímu složení přihlížet.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je insolvenční soud v rámci obecné informační (poučovací) povinnosti povinen také informovat věřitele, který popírá pohledávku jiného věřitele, o povinnosti složit u insolvenčního soudu jistotu 10 000 Kč na náklady řízení incidenčního sporu a určit mu způsob a identifikaci účtu, na který má být jistota uhrazena.
Dovolatelka je přesvědčena, že o splnění zákonného požadavku na složení jistoty na náklady incidenčního sporu měla být poučena, respektive jí mělo být sděleno, u kterého soudu, jakým způsobem, na jaký účet a pod jakým variabilním symbolem má složit předepsanou jistotu. Insolvenční soud však dovolatelku nepoučil, ani ji ke složení jistoty nevyzval.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, která vychází především z odvolacím soudem přiléhavě zmíněného R 8/2015. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle §202 odst. 3 insolvenčního zákona je možné složit pouze v zákonem stanovené lhůtě. K pozdnímu složení jistoty, byť by k němu došlo před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle §202 odst. 5 insolvenčního zákona, se nepřihlíží.
V usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2014, k tomu Nejvyšší soud doplnil, že výše jistoty na náklady řízení incidenčního sporu i počátek běhu lhůty k jejímu složení jsou stanoveny zákonem v rámci úpravy popěrného práva věřitelů. Povinnost složit jistotu (a počátek běhu lhůty) se neodvíjí od poskytnutí poučení či jakékoliv výzvy insolvenčním soudem popírajícímu věřiteli.
Důvod přistoupit ke změně této ustálené judikatury na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud neshledal.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu