ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.46.2018.1
KSOS 34 INS XY
9 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 46/2018-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce T. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Šindlerem, advokátem, se sídlem v Odrách, Masarykovo náměstí 48/9, PSČ 742 35, proti žalovanému Českomoravské záruční a rozvojové bance, a. s. , se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44848943, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. S. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2017, č. j. 9 ICm XY, 17 VSOL XY (KSOS 34 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. dubna 2017, č. j. 9 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu na určení, že žalovaný (Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s.), nemá v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalobce (T. S.) pohledávku ve výši 401 114 Kč (bod I. výroku), zamítl také žalobu na určení, že pohledávka žalovaného je ve výši 790 929 Kč promlčená (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). „Alternativně“ pak zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 401 114 Kč (bod I. alternativního výroku), že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 389 815 Kč přihlášenou jako jistinu, ale pohledávka je ve výši 349 365,20 Kč na jistině (bod II. alternativního výroku), a že se ke zbytku pohledávky nepřihlíží (bod III. alternativního výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel namítá, že rozhodčí nález (ze dne 29. října 2008), z něhož žalovaný dovozoval vykonatelnost své pohledávky za dlužníkem, je nevykonatelný; tudíž je pohledávka žalovaného v celé její výši promlčena.
Nejvyšší soud dovolání žalobce, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v posouzení otázky, kterou dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení, je napadené rozhodnutí v souladu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu:
1/ Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněného pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], plyne, že (bez jakýchkoli pochyb u rozhodčích nálezů vydaných v době před 1. dubnem 2012, mezi které patří i rozhodčí nález, o nějž jde v této věci) exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem o rozhodčím řízení.
2/ Není pochyb o tom, že tam, kde rozhodčí nález neprochází testem vykonatelnosti (posouzením, zda jde o způsobilý exekuční titul) v exekučním nebo vykonávacím řízení proto, že na majetek případného povinného je vedeno insolvenční řízení, lze obdobný závěr přijmout v případném sporu o pravost nebo výši pohledávky, kterou věřitel přihlásí do insolvenčního řízení jako vykonatelnou s poukazem na rozhodčí nález coby exekuční titul (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 ICdo 2/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2015, sen. zn. 29 ICdo 10/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 44/2013).
3/ V rozsudku ze dne 1. června 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněném pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že není žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) či zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“).
Přitom zdůraznil, že závěr, podle něhož ke stavení běhu promlčecí doby podle §403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je v rozporu s §14 odst. 1 in fine zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení, jež je nutno považovat za ustanovení speciální k §112 obč. zák., i k §403 obch. zák., se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. Proto uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle §403 obch. zák.) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky.
4/ Konečně v rozsudku ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 41/2014, uveřejněném pod číslem 100/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud doplnil, že v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním soudem nebo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu