ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.64.2020.1
KSBR 54 INS XY
70 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 64/2020-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce A. A. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem, se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, PSČ 616 00, proti žalovanému VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol. , veřejná obchodní společnost , se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 30 91 57, jako insolvenčnímu správci dlužníka Styleshoes s. r. o., o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Styleshoes s. r. o. , se sídlem v Brně, Lidická 700/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 03 86 49 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2019, č. j. XY, 15 VSOL XY (KSBR 54 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2019, č. j. 70 ICm XY, 15 VSOL XY (KSBR 54 INS XY), a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. srpna 2019, č. j. 70 ICm XY, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. října 2019, č. j. 70 ICm XY, 15 VSOL XY (KSBR 54 INS XY), potvrdil usnesení ze dne 13. srpna 2019, č. j. 70 ICm XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné odmítl jako opožděnou žalobu o určení pravosti a výše pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 22. února 2019.
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Insolvenční soud usnesením ze dne 23. října 2018, č. j. KSBR 54 INS XY, zjistil úpadek dlužníka (Styleshoes s. r. o.) a na jeho majetek prohlásil konkurs.
2) Dne 22. ledna 2019 proběhlo (v nepřítomnosti žalobce) přezkumné jednání, na kterém byla přezkoumána (i) pohledávka žalobce (tj. pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 13. ledna 2016 ve výši 1.000.000,- Kč přihlášená pod č. 6); žalovaný pohledávku popřel co do pravosti a výše.
3) Podáním ze dne 22. ledna 2019 žalovaný vyrozuměl žalobce o popření přihlášené pohledávky. Vyrozumění obsahuje údaje o insolvenčním soudu, dlužníku, věřiteli, číslu přihlášené pohledávky, průběhu přezkumného jednání a poučení o následcích nepodání žaloby na určení popřené pohledávky, včetně toho, do kdy a kde má věřitel svou žalobu uplatnit, jakož i údaje o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a nekončí dříve, než uplyne 15 dnů od doručení vyrozumění (§13 odst. 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona – dále jen „vyhláška“). Podle „druhopisu“ doručenky bylo vyrozumění doručeno žalobci dne 25. ledna 2019.
4) Žalobce podal žalobu v projednávané věci u insolvenčního soudu dne 22. února 2019. V žalobě tvrdil, že přezkumné jednání se konalo 23. ledna 2019; jinak se vyjadřoval jen „k předmětné pohledávce“.
Na tomto základě odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) – odkazuje na ustanovení §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že třicetidenní lhůta k podání žaloby, počítaná od konání přezkumného jednání (22. ledna 2019), marně uplynula dne 21. února 2019. Jelikož žalobce ohledně běhu patnáctidenní lhůty (počítané od doručení vyrozumění) nic netvrdil, přičemž žalobci bylo vyrozumění (podle obsahu spisu) doručeno 21. ledna 2019, je nepochybné, že žaloba doručená insolvenčnímu soudu (až) 22. února 2019 je opožděná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud se při řešení otázky včasnosti žaloby odchýlil od (v dovolání specifikované) rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu.
Dovolatel zdůrazňuje, že již v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu založil svou procesní obranu na tvrzení, podle něhož neexistuje doklad, na němž by svým podpisem stvrdil, kdy si zásilku (vyrozumění k podání žaloby) vyzvedl, když ve spise se nachází pouze „druhopis“ dodejky, který nesplňuje náležitosti obsažené v ustanovení §50g o. s. ř. Současně popřel pravost svého podpisu na výzvě k vyzvednutí zásilky a navrhl (mimo jiné) důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.
Navíc odvolací soud ˗ pokračuje dovolatel ˗ nesprávně vyhodnotil, kdo nese důkazní břemeno ohledně skutečnosti, kdy mu byla zásilka obsahující vyrozumění podle ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona doručena, a následně (aniž se vypořádal s výhradami uplatněnými v odvolání a aniž provedl důkazy v odvolání navržené) dovodil, že vyrozumění mu bylo doručeno dne 25. ledna 2019.
S poukazem na „rozhodnutí“ (správně jde o nález) Ústavního soudu ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. II. ÚS 1548/11, dovolatel setrval na stanovisku, podle něhož „druhopis“ dodejky není řádným dokladem o doručení zásilky, což platí tím spíše, že na výzvě k převzetí zásilky, která má dle obsahu druhopisu dodejky nahrazovat podpis dovolatele na dodejce, vůbec není obsažen údaj o tom, kdy přesně se osoba, která měla zásilku převzít (ať už šlo o kohokoli), na tuto výzvu podepsala, a doručení zásilky (respektive jeho okamžik) je prokazováno výhradně jednostranným prohlášením pracovníka České pošty. V této souvislosti dovolatel dále poukázal na závěry obsažené v „rozhodnutí“ Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 473/01 (jde o nález ze dne 13. prosince 2001).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se včasnosti žaloby na určení pravosti a výše pohledávky, včetně otázky důkazního břemene ohledně skutečnosti, zda a kdy byla žalobci výzva k podání takové žaloby doručena.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §76 insolvenčního zákona, doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele (odstavec 1). Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta (odstavec 2). Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud (odstavec 3).
Podle ustanovení §160 insolvenčního zákona incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). V řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle §80 odst. 1, účastníkům řízení se rozhodnutí ve věci samé doručuje do vlastních rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční soud vždy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení §75 odst. 2 se nepoužije (odstavec 3). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).
Podle ustanovení §197 insolvenčního zákona výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odstavec 1). Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.
Podle ustanovení §198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle §410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2 nebo §410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Podle ustanovení §13 vyhlášky písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění.
Rozhodné znění (shora citovaných) ustanovení insolvenčního zákona (do 31. května 2019), se podává z čl. II zákona č. 31/2019, Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Ustanovení §13 vyhlášky nedoznalo (od doby jeho přijetí) změn.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1) Lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (§198 odst. 1 insolvenčního zákona) je lhůtou hmotněprávní; nedojde-li žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu ve lhůtě stanovené v ustanovení §198 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud ji jako opožděnou odmítne (§160 odst. 4 věta první insolvenčního zákona).
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2017, sen. zn. 29 ICdo 115/2017, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. června 2018, sp. zn. II. ÚS 3287/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2017, sen. zn. 29 ICdo 77/2017.
2) Úprava doručování písemností insolvenčním správcem nenabízí prostor pro závěr, že by pro doručování písemností insolvenčním správcem platila stejná (procesní) pravidla jako pro doručování písemností soudem (postavení soudního doručovatele má insolvenční správce jen tam, kde písemnost doručuje osobně). Tím, že insolvenční zákon upravuje otázku doručování písemností insolvenčním správcem (v §76), současně vylučuje možnost byť jen přiměřené aplikace občanského soudního řádu způsobem, jenž by vedl k popření závěru, že s výjimkou případu osobního doručování písemnosti insolvenčním správcem má insolvenční správce při doručování písemností postavení soukromé osoby.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 29/2013, uveřejněné pod číslem 10/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 10/2016“).
Z důvodů R 10/2016 je tak zjevné, že v případě, kdy insolvenční správce doručuje písemnost prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, lze mít písemnost za doručenou jen tehdy, převezme-li si ji adresát osobně.
Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1548/11 dále plyne, že druhopis dodejky, který neobsahuje povinné údaje ve smyslu čl. 23 a 38 poštovních podmínek České pošty (platných v době doručování ˗ březen 2008), nelze považovat za řádný doklad o doručení.
Za stavu, kdy odvolací soud, aniž se vypořádal s odvolací námitkou žalobce, podle které podpis na výzvě k vyzvednutí zásilky (č. l. 22) není jeho pravým podpisem, jakož i s žalobcem uplatněným návrhem na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a aniž se jakkoli vyjádřil k povaze (a důkazní síle) „druhopisu dodejky“ (č. l. 21 p. v.), bez dalšího uzavřel, že vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky bylo žalobci doručeno 25. ledna 2019, není jeho rozhodnutí správné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí insolvenčního soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.)
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu