ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.82.2020.1
KSPH 71 INS XY
73 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 82/2020-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce V. P. , narozeného XY, bytem XY , zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, proti žalovanému AAA INSOLVENCE OK v. o. s. , se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 29355940, jako insolvenčnímu správci dlužnice L. P., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. P. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 17. května 2018 se žalobce (V. P.) domáhá vůči žalovanému (AAA INSOLVENCE OK v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice L. P.) vyloučení nemovitostí (blíže specifikovaných v žalobě) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice.
Podáním ze dne 29. května 2019 žalobce (mimo jiné) navrhl, aby věc byla z důvodu nutnosti i vhodnosti přikázána jinému soudu, a to Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Návrh odůvodnil tím, že označený soud je schopen „po skutkové stránce důkladnějšího a spolehlivějšího posouzení a rozhodnutí v daném soudním sporu než příslušný Krajský soud v Praze“, který „není schopen v dané věci spravedlivě a spolehlivě rozhodnout“.
Žalovaný s návrhem nesouhlasí, považuje jej za nedůvodný a vedoucí k dalším průtahům v řízení.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu nutnosti i vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
K návrhu na delegaci nutnou.
Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Žalobce svým návrhem ze dne 29. května 2019 současně uplatnil námitku podjatosti, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. června 2019, č. j. 73 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 69 INS XY), tak, že soudce Krajského soudu v Praze V. S. není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 73 ICm XY. Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.).
K návrhu na delegaci vhodnou.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.
Z návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Není tudíž žádného rozumného důvodu předpokládat, že by u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci mohlo být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Krajského soudu v Praze.
Protože okolnosti předestřené žalobcem nepředstavují důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 či 2 o. s. ř. a s navrhovanou delegací nesouhlasí ani žalovaný, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že se projednávaná věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nepřikazuje (přičemž důvody pro přikázání věci nejsou dány ani vůči jiným krajským soudům).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu